Do udírny ale ryba připomínající tak trochu vodníky z ladovských pohádek neputovala. „Táta ho zase pustil, když ho s kamarádem natočili a vyfotil se s ním. Taková velká ryba je na udírnu moc tučná a stará,“ líčil rybářův syn Jakub.

„Už pětatřicet let chytá, vlastně od malička. Tihle hodně velcí sumci jsou vzácní. Na Labi sice chytnete něco kolem metru a půl, ale přes dva metry jsou rarita. Sežerou všechno, psa, kačenku. Nejradši tráví čas na dně v hluboké tmavé díře, kde číhá na kořist. Chlapi úlovek zapili a oslavili,“ pokračoval Kojetín mladší.

Jeho otec byl neskutečně nadšený. „Byla to kapitální ryba, nikdy jsem nic takového neviděl na vlastní oči,“ řekl dojatě.