Klid vládne mezi skromnými novostavbami v malé obci nad Ústím. Před domkem na konci jedné z uliček se někdo činí s dřevěnými trámy. Janu Bičánkovi před dvěma týdny zemřel bratr Josef. Jan dodnes nechápe, proč bratr jako nekuřák onemocněl zrovna rakovinou plic. Původně mu diagnostikovali jen jejich zápal. „Měl to nejdřív v průdušnici, pak se to rozlezlo,“ popisuje muž s rukou opřenou o trámy.

Kde přispět
Podpořit maminku v nesnázích můžete na Donio.cz: Pomoc pro maminku a Matýska, kterému zemřel tatínek.

Dveře domku zatím otvírá 35letá čerstvá vdova Jaroslava a zve novinářskou návštěvu dovnitř. „Švagr mi tu teď pomáhá,“ vysvětluje. Čerstvou ránu na sobě nedává znát. „Člověk se drží,“ říká na otázku, jak na tom je. „Nemůžete si na tři dny zalézt do kouta. Stejně musíte malému udělat snídani,“ ukáže na veselého chlapečka, který si hraje v kuchyni s míčky v malém bazénku.

Matýsek ztrátu tatínka tolik neprožívá, od půl roku života ho příliš nezažil. Muž byl často po špitálech, do Libouchce pro něj sanitka musela desetkrát. Mamince úmrtí manžela přineslo velké existenční starosti. Rodinu živil jen jeho plat celé poslední dva roky, když Jaroslava musela kvůli rizikovému těhotenství hned na jeho počátku na nemocenskou. Teď je to ještě horší, na hypotéku za dům zůstala úplně sama. Měsíční splátka je přitom o několik tisíc vyšší, než co ženě přinese rodičovský příspěvek. Čeká na úmrtní list, aby si mohla vyběhat vdovský a sirotčí důchod. To může trvat měsíce. A vzhledem k relativnímu mládí 36letého zemřelého si o výši příspěvku nemůže dělat velké iluze.

Daniel Hůlka
Daniel Hůlka vzpomíná na své první angažmá: Ústí je moje srdeční záležitost

Josef opustil kvůli nemoci práci IT technika na ústecké univerzitě loni na podzim. Rodina už tehdy začala sahat do úspor, aby poplatila hypotéku a nákupy. Ty se postupně i kvůli válce na Ukrajině prodražovaly. Jaroslavě nemá kdo z rodiny pohlídat Matýska aspoň na pár hodin, aby vzala brigádu. K práci bankovní úřednice se teď ještě vrátit nemůže.

Chtěl chovat synka, ale třásly se mu ruce

Pár se seznámil v roce 2016 na internetové seznamce. Ona byla z Teplic, on z Chuderova u Ústí. Jaroslava se stěhovala za Josefem. Když se začali rozhlížet po vlastním bydlení, neviděli velký rozdíl v tom koupit v slušné lokalitě Ústí 3+1 nebo si postavit dřevostavbu na vesnici. Za Libouchcem zrovna prodávali pozemky. Postupně se poznávali. Podle Jaroslavy byl Josef pracovitý, šikovný a hodný. Jeho největším koníčkem bylo vaření piva a v garáži teď padá prach na jeho domácí pivovar. Bavila ho i turistika a nové technologie. Do obecně sdílené představy o ajťácích prý nezapadal. „Spíš se to snažil předávat jiným, než že by se zavřel s počítačem a týden nevylezl,“ líčí Jaroslava.

Nemoc nesl statečně. „Až jsem se divila. Říkala jsem si, co bych dělala v jeho kůži,“ vykládá žena s tím, že muž bojoval do poslední chvíle. Snažil se chovat Matýska, ale býval slabý, třásly se mu ruce a bál se, aby ho neupustil. Chtěli se brát v létě u domku, malý by jim nesl prstýnky. Ale když už to bylo s mužem zlé, rozhodli se ke svatbě dříve, přímo na plicním oddělení v nemocnici v Ústí.

Na obědě s Lenkou Kocmanovou Taussigovou
Maso, sladké a pěkně pravidelně. Misska Lenka Taussigová exkluzivně o jídle

Na obřad nemá Jaroslava nejlepší vzpomínky. S Josefem ji sezdal oddávající a matrikářka. K tomu jen dva svědci z rodiny otestovaní na covid, všichni museli mít roušky. Brzy nato muž zemřel. „Viděli jsme ho v neděli. Ještě se s námi loučil, že přijdeme v úterý. Ale to už nevěděl, že tam jsme,“ potlačuje Jaroslava slzy.

Kamarádka jí zřídila sbírku

Žena teď řeší, co s hypotékou. „Když nebudu mít na splácení, budu muset dům prodat. Ale to je poslední možnost. V Libouchci se nám líbí, kousek je školka i škola. Byla bych ráda, aby syn vyrůstal tady, a ne v Ústí,“ říká žena. Její kamarádka Pavla Slavková pro ni založila sbírku na Donio. „Je na to, aby Jarča vybrala na mimořádnou splátku hypotéky,“ vysvětluje Pavla. 23leté ženě z Libouchce, která denně dojíždí za prací do ústecké telekomunikační firmy, dělá budoucnost její kamarádky starosti. „Bylo by dobré, aby Jarča mohla s pomocí vybraných peněz splátku alespoň o nějaký kus snížit. Aby to zvládala splácet i z mateřské, než budou klukovi tři a ona bude moct do práce,“ popisuje Pavla.

Když Jaroslava na internetové stránce sbírky listuje přehledem dárců, poznává podle jména kolegu z práce či bývalou vedoucí. Ale další dárce nezná, ostatně většina je jich anonymní. Sbírka si žije vlastním životem, lidé ji sdílejí na sociálních sítích. Kromě finančních přispěvatelů v těžkých chvílích ženě pomáhají i sousedé. Jeden z nich jí v uplynulých dnech posekal trávu.