Moc se mi proto zamlouvá aktivita seniorských klubů na Ústecku, jeden takový jsem navštívil v Trmicích. Padesátku pamětníků vede bývalá učitelka Eva Tomsová. Do vyprávění se ji moc nechtělo, ale po chvilce se rozpovídala.

Čí to byl nápad, založit v Trmicích klub seniorů?
Celý život jsem měla kolem sebe samé děti, zvykla jsem si na každodenní komunikaci, po odchodu do důchodu mi to tak trochu chybělo a v Trmicích se často mluvilo o klubu seniorů. Z hlavy přesně datum ustanovení nevím, ale bude to deset let. Začínalo nás sedm. Samozřejmě, že nejdůležitější je klubovna. Tady byla dříve fotokomora, nějaký sklad atd. Nebylo to zrovna jednoduché, pomohla nám hlavně starostka. Dnes tu máme všechno, co potřebujeme pro naší činnost. Nejsou tu jenom místní, své zástupce tu mají Stříbrníky, Neštěmice i Tisá. V sestavě máme deset mužů, zbytek tvoří ženy. Teď zrovna řešíme náš sobotní ples. Původně měli přijít na besedu policisté, ale ráno se omluvili, měli nějaký problém.

Jaké máte plány na letošní rok?
V klubu se scházíme každé úterý a čtvrtek. Nejbližší akcí je ples v restauraci U Kastnerů, který bude už tuto sobotu, hodně spolupracujeme s paní Součkovou ze zámku. Chodíme na různé besedy se zajímavými hosty, koncerty a přednášky. V klubu slavíme narozeniny, vyměňujeme si recepty, vzpomínáme. Dvacátého února jsme pozvaní na křest knihy Jany Nedvídkové. Sepsala nějakou novou kuchařku. Myslím, že 22. února přijede na zámek paní bylinkářka z Mostu. Bude to už její páté zastavení. Radí nám, jak si zachovat potřebný životní optimismus. V březnu by měl být na zámku pan Klíma. Toho všichni známe z televize a moc se na něj těšíme. Ten umí vyprávět. Už tu jednou byl. Velký poznávací výlet připravujeme na duben. Zájem je značný, autobus je už nyní plný. Cílem bude Sezimovo Ústí. Prostě se nenudíme! Nejstarší je pětaosmdesát, ale nechybí na žádné akci. Stárneme všichni, ale brečet nebudeme!

Podobných seniorských klubů je v Ústí víc, všechny mají stejní cíl. Nabídnout těm, co poctivě pracovali celý život vyžití, zábavu a poučení podle jejich představ a možností. Někdo chodí v sedmdesátce na zdravotní procházky, někdo navštěvuje Univerzitu třetího věku, v Trmicích se schází v klubovně a stále si mají co říct.