Kliknutím zvětšíteJeště nedávno Miroslav Vachuta aktivně sportoval, letos ho zranění diskvalifikovalo. Na druhou stranu, v následujících dvou měsících ho čeká několik závodů, z toho tři vede po organizační stránce. To vše v zatím naprosto nevyhovujících ústeckých podmínkách. Ale jak sám říká, začalo se blýskat na lepší časy a snad se dočká i olympionika.
Kolik členů má AC Ústí a jak klub funguje? Které disciplíny preferuje?
Atletů, trenérů, rozhodčích a funkcionářů máme v klubu téměř tři stovky. Snažíme se pokrýt celé spektrum disciplín. Sprinty, běhy, skoky, vrhy a hody, máme i chodce. Atletika se dá dělat v každém věku, v klubu máme děti od pěti let. Nejstarší aktivní atlet oslavil 86 let a účastní se veteránských závodů.
Mluvíme-li o atletice, jaké máte čerstvé úspěchy a komu z klubu se nejvíc daří?
Když jsem vstupoval na pozici předsedy klubu v roce 2006, tak jsem snil o mítinku v Ústí za účasti světových hvězd, o postupu do extraligy a také, že v klubu vychováme atleta pro velké mezinárodní soutěže. Sny se pomalu daří proměňovat v realitu. Grand Prix Ústí koulařů patří mezi nejkvalitnější závody na světě, muži byli dvakrát v baráži o postup do extraligy a Matěj Ščerba letos senzačně startoval na halovém mistrovství Evropy v Glasgow. Další talenty máme v záloze.
Všiml jsem si, že klub má docela slavnou historii, od olympioniků po mistry světa. Mohl byste některé ústecké sportovce minulosti vyzdvihnout a přiblížit jejich úspěchy?
Ústecká atletika má slavnou historii. Bedřiška Kulhavá a Alexandr Bílek startovali na olympijských hrách v letech 1960 a 1964, Libuše Macounová na několika evropských šampionátech. V Ústí začínala také medailistka z mistrovství světa ve štafetě Zuzana Bergrová, teď září tyčkař Matěj Ščerba. V ústeckých barvách závodili na konci kariéry i hvězdy české atletiky Jiří Mužík nebo Vladimír Maška.
Zmínil jste, že stadion je poněkud zanedbaný, co vás trápí nejvíce, jaké další problémy s tím máte?
Dlouhodobě je největším problémem vržiště na dlouhé hody. Patnáct let se o něj snažíme. Vržiště bývalo na hřišti, kde je dnes umělá tráva. Letos se zásluhou města dočká vržiště za malou tribunou rekonstrukce, tak snad máme tento problém alespoň částečně vyřešený. Jako zásadní ale vidím absenci zimního sportoviště nebo atletické haly. V současnosti máme v Ústí téměř osm stovek registrovaných atletů a v zimním období nemají kde sportovat. Zájem panuje o atletiku enormní, ale infrastruktura chybí. Při současných počtech by Ústí potřebovalo alespoň dva atletické stadiony.
Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Ústecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.
15
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
