Všichni si vzájemnou spolupráci pochvalovali. Seniorky nakonec od dětí dostaly na památku keramická srdíčka. „Děti byly moc šikovné. Kdyby jim to tak hezky nešlo, neuměly bychom to," byla ráda Anna Šťásková, obyvatelka Domova pro seniory.
Žáci školy na Severní Terase přinesli s sebou předlohy, podle kterých se poté modelovaly domky tvořící město.
Pomáhali si
Tvořivé odpoledne se prostě vydařilo. Klidně bychom si to zopakovaly, znělo z úst seniorek. Bylo to pro ně zpestření. Líbilo se jim to. Anna Šťástková po očku sledovala, jak se s tím popasují ostatní ženy. A pracovaly hezky. Pak jí také říkaly, že se jim to líbilo.
„Moje vnučka chodí do keramického kroužku. Když jsem byla malá, nikdy jsem nepřišla na chuť tvoření věcí z hlíny. Ale jinak mám manuální práce ráda. Často vyšívám, pletu, háčkuji, šiji. Tu fantazii k tomu potřebnou mám," sděluje vitální žena, které bude příští rok 90 let.
Všechny seniorky se snažily, aby výsledný produkt z hlíny byl podařený. Ne každá se svým výtvorem byla spokojená. „Mně to moc nešlo. Já mám levou půlku těla takovou špatnou. Děti ze školy nám moc pomohly, ale jak říkám, já jsem na to nešikovná," říká Marie Kuchyňková. Ta se v domově nenudí. Výletničí a vyrábí panenky Kiwanis pro děti do nemocnice. Stará se o kytičky a králíky. Pod balkonem má záhon.
Slovo nuda neznají
Nejen ruční práce, ale také další pohybové aktivity bystří ženám v jejich věku mozek. „Pro nás to je určitě hodně dobré. Některé z nás už mají problémy s klouby. Těmito akcemi si aspoň trošku namůžeme mozkové závity," říká usměvavá Anna Šťástková.
O „zábavu" je v rozsáhlém komplexu postaráno. „Na nástěnkách máme program na celý měsíc. Naši klienti mohou pracovat na zahradě, chodit do kroužků nebo s nimi jezdíme na zajímavé výlety," vysvětluje Kateřina Matasová, ergoterapeutka Domova pro seniory Krásné Březno. I ten dnešní program bude poučný. „Pojedeme s klienty do Srdova na Litoměřicku, kde je zoocentrum. Chovají tam spárkatou zvěř," dodala.
Někteří mají víkendový program vlastní. „Každou sobotu vezmu batoh a vyrazím do Sebuzína, kde mám celou rodinu. Bydlí tam všechny moje děti. A že jich není málo," směje se jedna z žen.