V úterý 8. září bylo na zahradě krásně, sluníčko hřálo, všechny stolky byly obsazené, gril voněl uzeninou, ředitel Jaroslav Marek představil skupinku v maskáčích, přivítal hosty. Tentokrát se slaňovalo ze střechy vysoké budovy, v akci bylo i několik odvážných žen.

Do role vtipného moderátora se pasoval Jan Krajník. Nejprve stručně vysvětlil úkoly aktivních záloh, potom popisoval situaci na stěně. Ze střechy postupně slanilo několik žen, ta první zaujala nejen zlatým copem, ale i titulem MUDr. "Přijela jsem z Brna, žádného vojáka v rodině nemám, vzala jsem si dovolenou, abych se mohla podívat za seniory do Ústí nad Labem. Ve skupince je ještě Anička a Marie. Zbytek jsou svalnatí muži. V dobách studia jsem se zajímala o činnost aktivních vojenských záloh, byla to pro mě výzva. Mám ráda pohyb, jezdila jsem na kole, plavala, dělala vysokohorskou turistiku. Teď se mi to hodí. Samozřejmě, že jsem musela projít takzvaným přijímačem, jako každý záložák, ale nechtějte po mě podrobnosti. To je přeci tajné," smála se blonďatá Tereza.

Pestrý den v Roudníkách.
Pestrý den v Roudníkách byl plný hudby, zábavy a fotbalu

Na stole byla ukázka výzbroje jednotlivce, kdo měl zájem, mohl si vyzkoušet střelbu ze samopalu, ale musel mít sluchátka. Prvním zájemcem byl jednadevadesátiletý pan Vojta. Na vojně byl v letech 1951-53, to prý byl vyrovnávací ročník. Ohlušující ránu odpálilo i několik zkušených žen, každý účastník akce obdržel pamětní list. 

"Aktivních vojenských záložáků je kolem 3000, z toho je 30 % žen. Když si uvědomíte, že všichni chodí do práce a do maskáčů se oblékají pouze na základě povolávacího rozkazu, tak musíte smeknout. Základní výcvik se provádí ve Vyškově, ženy žádné úlevy nemají. Také jsem tam začínal jako student střední vojenské školy. V roce 2004 jsem maturoval, později jsem nastoupil jako dělostřelec do Pardubic. Tam jsem byl osm let. Potom jsem byl převelen do Liberce. Vystudoval jsem dálkově vysokou školu, dnes pracuji na Krajském vojenském ředitelství v Ústí nad Labem jako vedoucí starší důstojník," svěřil se kpt. Roman Kutílek, jediný profesionál mezi zarputilými amatéry.  

Po ukázce se diskutovalo nad dobrou kávou, někdo vzpomínal na mládí, někdo chválil šikovné uniformy a dobrý nápad.