Kapitán Anděl s kolegou kriminalistou Pražákem sledují pozorně z auta vilu ve Švabinského ulici, ve které se pravděpodobně skrývají vrazi. Dva mladíci, kteří předtím, než zahrabali na zahradě jednoho pražského domu jejich těla, rozčtvrtili, uvařili a upekli dva muže. „Bacha, Ústí není Praha,“ říká přátelsky Pražák kolegovi, když jde zjišťovat situaci v „přestrojení“ za pracovníka neziskové organizace. Scéna z prvního dílu již třetí série oblíbeného seriálu Případy 1. oddělení se odehrává na Střekově, Ústí nad Labem hraje jednu z hlavních rolí. Tvůrci krimi série se inspirovali existujícím případem. Ve skutečnosti ale zatčení i pátrání probíhalo trochu jinak než na televizních obrazovkách, pachatelé také přebývali v jiné ústecké čtvrti.

Jak kriminalisté přišli na to, že se pachatelé skrývají v Ústí? Už tady je mezi seriálem a realitou rozdíl. V úvodní epizodě policisté u jedné z vyslýchaných žen našli mapku, kterou si spojili s Ústím. Když si ji přiřadili k dalším indiciím, vydali se na Střekov. Ve skutečnosti za tím byla mravenčí policejní práce. Pátrání a získání důležitých svědectví. „Obešli jsme nějaké kontakty Roubíčka, které se odvíjely z dětského domova, kde dříve byl. Tam nám řekli, že v Praze sice byl, ale tou dobou měl být už asi dva měsíce odstěhovaný do Ústí nad Labem, přebývat u nějakého homosexuála, a že se celou dobu od odchodu z dětského domova pohybuje se svým kamarádem, nějakým Lajtárem,“ popsal v pořadu České televize Tísňová linka jeden ze skutečných vyšetřovatelů pražské mordparty Jan Štoček.

U kamenného náhrobku s iniciály K. D., který u silnice kousek od benzínky nad teplickým sídlištěm Prosetice obklopují bílé oblázky, hoří svíčky. Pietní místo v Teplicích připomíná jednu z obětí v hrůzném příběhu Romana Postla.
Děsivý příběh sériového vraha: liboval si v drogách, za tři dny zabil čtyři lidi

Mladíci Vladislav Roubíček, tehdy mu bylo 20 let, a tehdy 18letý Aleš Lajtár zabili své dva spolubydlící v únoru 2004. Mladíci se k vraždám homosexuálních mužů Miloše Knorra (51), který se v seriálu jmenoval Čočka, a Štefana Kisse (47) rozhodli z několika důvodů. Kvůli penězům, chtěli rozprodat věci z jejich bytu. Také tím chtěli řešit své bydlení. V bytě chtěli původně, než je vyhodila majitelka domu, která o jejich pobytu nevěděla, dál žít. Pobývali tam až do května, potom se přesunuli do Ústí. Staršímu z nich, hlavnímu strůjci násilí, se také už nelíbilo, že oběti po nich žádaly větší sexuální zapojení, pachatelé u nich prý chtěli jen bydlet.

V seriálu se mluví o Střekově. Zaznívá tam jméno Antonína Šťastného, který bydlí v ulici Švabinského 78. Tato ulice na Střekově opravdu je. Střekov je ale pouze tvůrčí licencí scénáristů. I ve skutečnosti se vše sice odehrálo v Ústí nad Labem, ale v domě muže s jiným jménem. Také lokalita je jiná. Dům se nacházel v Neštěmicích.

Čekající zásahovka

Ústecká část případu mohla rovněž skončit tragédií. U homosexuálního muže opět mladíci bydleli zdarma a Lajtár při výslechu kriminalistům řekl, že se mu Roubíček svěřil, že když bude dělat majitel problémy, zbaví se ho. „Dokonce se nám s největší pravděpodobností podařilo zabránit další vraždě. Pachatelé totiž chtěli z podobných důvodů zavraždit i muže, u kterého bydleli v Ústí nad Labem," řekl tehdy kriminalista Josef Mareš, dnes spolutvůrce série České televize.

David Surý a Jiří Svoboda ve svém studiu.
Na knize o velkofilmu Jan Žižka se podíleli i profesionálové z Ústí nad Labem

Jinak než v seriálu proběhlo i zatčení podezřelých. Na televizních obrazovkách vidíme zdlouhavé sledování Pražáka a Anděla, ten pak jde v civilu zjišťovat situaci. V obchodě poté odchytnou majitele domu, možnou další oběť, vysvětlí mu, co se děje, a díky jeho spolupráci si sami dojdou do domu pro pachatele. Ve skutečnosti vyrazili policisté k domu se zásahovou jednotkou. Kriminalisté měli vilu nenápadně pod dohledem, jenže se předtím na zahradě pohybovaly děti. Okamžitá akce zásahovky proto byla značně riziková. Policista Jan Štoček s kolegou, oba v civilu, se museli vydali k domu prověřit situaci. „Dveře byly otevřené, vešli jsme dovnitř. Potichu, koukáme, nerozsvěceli jsme, přes nějakou kuchyň jsme se dostali do pokoje, kde za stolem seděl jeden z pachatelů,“ vyprávěl v podcastu Českého rozhlasu Kriminálka Jan Štoček. Když pak rozhovorem s jedním z pachatelů ověřili, že v domě nejsou děti, vyrazila okamžitě zásahovka.

Otrava nevyšla

Knorra a Kisse se mladíci nejdříve pokusili otrávit rtutí v jídle. Obětem bylo ale jen špatně. Zesláblého Knorra proto posléze udusili polštářem. Kisse se pokusili zabít hozením vařiče do vany, ve které byl. Tomu se ale podařilo jej ještě vyhodit ven. Proto Roubíček praštil do hlavy Kisse masivní skleněnou vázou. „Udusili jsme ho potom ručníkem,“ přiznal později Roubíček.

Obě těla ukryli do peřiňáku, v bytě dál žili, dokonce tam chodily i návštěvy. Jenže těla začala nesnesitelně zapáchat, vrazi se jich potřebovali zbavit. Pilkou je rozřezali, části těl uvařili v hrnci a upekli v troubě, část obraného masa splachovali do záchodu. Následně torza obou obětí zakopali na zahradě. Každé ale bylo v jiné stádiu rozkladu, na „zpracování“ jednoho z nich už totiž neměli trpělivost. Právě to zpočátku značně zkomplikovalo vyšetřování, podle nálezů to totiž vypadalo, že ostatky byly různě staré. Oba muži se přitom ztratili ve stejný den. Na těla se přišlo náhodně, když v pražských Strašnicích bagrista pracoval na zahradě jednoho z domů. Policisté podezřelé dopadli 9. července 2004, mladší z nich si v roce 2005 vyslechl trest 15 let, hlavní pachatel Roubíček 25 let za mřížemi.