V Zubrnicích se v neděli nepekly koláče, nešlapalo zelí, jako před týdnem, ale stejně tam bylo fajn. Cestou na malé nádraží jsem vyfotil krásné koníky, na louce velikánskou bedlu, u mlýna hastrmana.

Historicky první Dny otevřených dveří památek se konaly v roce 1984 z podnětu Francie. V roce 1991 byla tato mezinárodní akce přejmenována na Dny evropského dědictví.

"To jste měl přijet v sobotu 11. září, to tu bylo veselo. Krouhalo se zelí, moštovaly jablíčka, zapojily se i děti. Dva keramické zelnáče máme připravené na další akci, která bude 16. a 17. října. V kachlových kamnech se pekly buchty, voněla celá vesnice," smála se zkušená průvodkyně Lenka Pizingerová a před pokladnou nabízela jako ochutnávku koutek historických praček. Zapomeňte na motůrek, nebo šikovnou převodovku, všechno ručně.

Dvě malé skupinky turistů čekaly na výklad. "Tohle byla dříve velmi bohatá vesnice. Pěstoval se tu chmel, ovoce, zelenina. Bývaly tu velké trhy. Před válkou tu žilo 560 obyvatel, převážně Němci. Po odsunu Němců tu zůstalo pouze deset rodin. Dnes tu je evidováno 230 obyvatel," začíná své vyprávění průvodkyně Lenka.

Chvilku stojí před deskou, kde jsou fotky původní stavby. Hrůza! Ta současná je čistá, upravená, voní bylinkami. "Je to vlastně taková skládačka. Roubenka se rozebere, trámy se popíší, potom se to zase sestaví. Demontáž trvá několik týdnů, stavba tři roky. Každý kus nábytku, hrnec, starý zemědělský stroj prošel rukama člověka. To všechno kolem užíval náš (váš) soused, byl šikovný a pracovitý. Některé věci nepoznáte bez nápovědy. Ta zvláštní skříňka je předchůdkyně ledničky, tohle je vyzouvač vysokých bot, tamhle se skladoval chmel, v těch šuplících se sušilo ovoce. Tohle je mlátička, ten kotel s dřevěnou násadou se používal na vaření povidel, tady byla černá kuchyně," vysvětluje a předvádí usměvavá žena.

Po chvilce přidá příběh, který se týká kostela. Měl být zbourán, ale bývalý ředitel muzea František Ledvinka ho s pomocí přátel zachránil. Prohlídka končí ve staré škole. Postavena byla v roce 1863, dětem sloužila do roku 1962. Při pohledu na kalamář, vycpaná zvířátka a černou tabuli se dospěláci usmívají. Zubrnice nabízejí nostalgii, vyvolávají vzpomínky a učí si vážit práce předků.