Šlégr: Na kampaň moc peněz nedám, rozvádím se

Podporuje vás ve vaší politické kariéře i vaše přítelkyně Miss Lucie Králová?
Z pohledu toho, že jsem poměrně hodně časově vytížený, politiku určitě ráda nemá. Nicméně respektuje, že je to má práce. Dost často se o tom doma bavíme. Samozřejmě z její strany cítím podporu. Na druhou stranu musím přiznat, že dokonce spolu každý večer sledujeme vysílání ČT 24.

Asi jste díky ní častěji vidět v bulvárních novinách, je to tak? Poslední články hovoří o tom, že se budete brát, že čekáte miminko, nebo že svou přítelkyni musíte finančně dotovat, protože nemá v modelingové branži práci.
Z těchto článků určitě nemám radost, a to především proto, že se týkají mého soukromí a také bohužel negativně ovlivňují život mé dcery. A o to víc, když většina z nich obsahuje nepravdivé informace, které zde zmiňujete.

Proč chcete vyměnit místo poslance za místo senátora?
Reprezentuji stranu národních socialistů, která zatím nemá kromě Poslanecké sněmovny příliš velké zastoupení. Na podzim se bude i v Ústeckém kraji ve třech okrscích volit do Senátu a cítím, že bych našim voličům mohl být platný v Senátu. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že dnes má v Senátu většinu ČSSD. I když je to levicový subjekt a vlastně i náš přirozený partner, myslím, že by sociální demokraté měli mít v Senátu nějakou přirozenou brzdu.

close zoom_in

Kolik financí vložíte do své kampaně a jak bude vypadat?
Budeme mít centrálně řízenou kampaň, kterou bude hradit ústředí strany. Já osobně si budu platit benzin do auta, se kterým budu objíždět obce a hovořit s občany o jejich problémech, se kterými se potýkají, a jak bych mohl z pozice jejich senátora pomoci. Až na základě osobního kontaktu si na mne mohou občané udělat názor.

Takže se nechystáte dát žádný finanční příspěvek vaší straně na kampaň?
Jako místopředseda strany řádně platím členské příspěvky. Momentálně nemohu uvažovat o nějakém větším finančním daru straně tak, jako tomu bylo v minulých letech u ČSSD. Pravdou je, že si právě procházím rozvodovým řízením a mohl by v tom podle mého právníka být problém.

close zoom_in Proč budete kandidovat na podzim do Senátu zrovna v Litoměřicích?
Když jsem kandidoval na poslance, tak jsem měl původně být kandidátem za Litoměřicko. Obcházel jsem místní lidi a hovořil s nimi o jejich problémech. Jenže pak se místní organizace ČSSD rozhodla, že u nich kandidovat nebudu, a tak jsem odešel do Teplic. Ovšem z lidí na Litoměřicku jsem cítil podporu, proto jsem se rozhodl nyní kandidovat do Senátu právě tam. Mám tady vazbu i na hokej, a to přes můj mateřský klub v Litvínově, který úzce spolupracuje s litoměřickým klubem.

Ovšem bydlíte v Teplicích, proč nekandidujete zde? Mezi lidmi se říká, že jste se bál senátora Jaroslava Kubery, který zde bude svůj post obhajovat.
To je absolutní nesmysl. Pana Kuberu bych mohl lehce kritizovat například za špatnou politiku města v oblasti sportu. Krátce jen zmíním situaci ohledně zimního stadionu, respektive jeho likvidaci. Tepličané musejí jezdit do sousedního Mostu na in-line brusle. A to, že nemají v tak velkém městě ani koupaliště, to jsou věci, které v Teplicích od občanů každý den slýchám. Proto myslím, že argumentů proti panu Kuberovi bych měl dost.

Ani v Litoměřicích vás nečeká lehký souboj, že? Bude proti vám například Alexandr Vondra z ODS.
Nezaměřuji se na své soupeře, chci chodit mezi lidi, hovořit o jejich problémech a chci je s jejich případnou podporou řešit. Rozhodně nechci vést válku se svými protikandidáty, takové politikaření nemám rád. Politik je svým způsobem zaměstnanec občanů, a proto by se měl věnovat především jim a jejich zájmům.

Jedním z velkých témat na Litoměřicku je spalování kalů v Lovosicích. Kdo za to podle vás může a pomohl byste to nějak zastavit?
Národní socialisté na tento problém začali upozorňovat jako první. Dobře si to pamatuji, protože jsem byl společně s Jiřím Paroubkem na tiskové konferenci, kde jsme celý problém novinářům prezentovali. Je podivné, že na jedné straně se tady bojuje za neprolomení těžebních limitů, ale na druhé nám tu začnou pálit nebezpečný odpad bez jakékoliv diskuze s lidmi. Je to pro mě šokující. Co se týče odpovědnosti, ta padá na hlavu jak ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu, tak i na hlavu stávajícího vedení Ústeckého kraje, které neudělalo nic pro to, aby tomu bylo zabráněno.

Snažíte se s tím něco dělat?
Ano. Opakovaně jsem interpeloval v Poslanecké sněmovně jak ministra životního prostředí Chalupu, tak ministra průmyslu a obchodu. Zatím však bez jakéhokoliv pozitivního výsledku. Ale rozhodně budeme dál bojovat.

V čem se nejvíce liší národní socialisté od ČSSD?
Program sociální demokracie vytvářel její někdejší předseda Jiří Paroubek, který je momentálně předsedou národních socialistů. Proto se v programu asi tolik lišit nebudeme. Já bych spíš vypíchl to, že když něco Jiří Paroubek řekl, tak to tak i udělal a fungovalo to. Takže lišit se budeme především v důslednosti dodržování našeho programu.

close zoom_in Jak jste se vůbec s panem Paroubkem seznámil?
On se přišel podívat na hokej do Litvínova a já zrovna nehrál, tak jsme během zápasu společně hovořili o sportu, jeho problémech a podpoře ze strany státu. Překvapilo mě, jaký měl sportovní přehled. Začali jsme se proto s Jiřím Paroubkem stýkat a hovořit i o politice, a protože jsem vždy měl sociální smýšlení a program sociální demokracie se mi líbil, tak jsem se postupně rozhodl vstoupit do politiky a podílet se na zlepšení situace ve státní podpoře českého sportu.

Co jste říkal na vystoupení Davida Ratha ve Sněmovně?
Byl to pro mne nepříjemný pocit. Člověka, se kterým jste téměř denně spolupracoval, tam najednou vedou jako nějakého vraha. Jestli se něčeho nekalého dopustil, to se dozvíme až u soudu, proto jsem byl i pro jeho vydání. Každopádně Rath je silná osobnost, když dokáže pod takovým tlakem veřejně vystoupit a obhajovat svá práva. Imunita by se měla poslancům a senátorům zrušit, a budu pro to hlasovat. Každý, kdo poruší zákon, musí jít k soudu nebo nést odpovědnost.

Asi jste jediný poslanec, který kdy zvládl při své politické funkci odehrát i extraligový hokejový zápas. Letos jste naskočil ke konci sezony za svůj mateřský Litvínov. Uvidíme vás ještě někdy na bruslích a s hokejkou?
Dělal jsem si jednou srandu, že bych si ještě rád zahrál play off nebo finále extraligy. Doufám, že tu příležitost ještě dostanu. Raději podepíši smlouvu již před sezonou. (smích)

Jak se udržujete po fyzické stránce?
Snažím se minimálně čtyřikrát v týdnu chodit do posilovny, nebo běhám v přírodě. Práce poslance je sedavé zaměstnání, kde postrádáme ten zdravý pohyb.

Chtěl byste se už věnovat pouze politice, nebo ještě přemýšlíte o dráze hokejového trenéra, nebo manažera?
Loni jsem byl vedoucí realizačního týmu, což znamenalo, že jsem byl na střídačce s trenéry. Šlo o řešení náhlé krize klubu, kdy nám hrozil pád do nižší soutěže. Pevně doufám, že v nastávající sezoně nic takového nebude zapotřebí. Určitě se chci nějaké funkci v hokeji věnovat naplno. Dnes jsem v představenstvu hokejového Litvínova, co bude dál, to ukáže čas.

close zoom_in Při hokeji jste se často rval, vzpomínáte na svého nejtěžšího soka? Prohrál jste někdy bitku?
Mám spoustu jizev, na obličeji asi nejvíce. Jednou jsem dostal takovou nakládačku, že když jsem přišel domů, tak se mě dcera lekla a začala ječet: „Bubák!" (smích).

Od koho to bylo?
Od kapitána Saint Louis Prongera, ovšem nebyl to žádný férový souboj, jednu ruku mi držel rozhodčí a druhou další protihráč a Pronger do mě řezal. Měl jsem zlomený nos, monokl a několik stehů na obličeji. Jinak já nebyl bitkař, snažil jsem se hrát hokej a nebál jsem se soubojů.

Měl jste chuť použít pěsti někdy i v politice?
V politice je úplně zbytečné o něčem podobném přemýšlet. Politika je spíše válka nervů a argumentů, je to boj rivalů, kteří upozorňují na protivníkovy chyby.

Vyhraje někdy Litvínov extraligový titul?
Je to můj sen, moc bych si to přál. Především díky Litvínovu jsem měl šanci hrát hokej na nejvyšší úrovni a toho si moc vážím. Proto udělám vše, co bude v mých silách pro to, aby klub směřoval k vytouženému extraligovému titulu.

Zlepší se to?
V hokeji je to vždy o dlouhodobé práci a o prostředcích, které jsou k tomu zapotřebí. Litvínov je malé město a prostředky se shánějí těžko. Nicméně si myslím, že máme jednoho z nejsilnějších partnerů v extralize. Mám na mysli našeho majitele společnost Unipetrol, který vnímá jedinečnou historii našeho klubu a chce nadále přispět k jejímu budování a pokračování v cestě za vysněným titulem.

Někdy nosíte velký zlatý prsten. Ten je za vítězství na olympiádě nebo za Stanley Cup?
Ten prsten je za vítězství na olympiádě a nosím ho zpravidla každý den. Za Stanley Cup je prsten ještě větší, proto ho nosím jen výjimečně. Nagano je pro mě srdcová záležitost, semklo to lidi a strašně to pomohlo zvednout náladu ve společnosti.

close zoom_in Spolu s Jaromírem Jágrem jste členem prestižního spolku Tripple Gold Club, kam patří vítězové mistrovství světa, olympiády a Stanleyova poháru. Vaše cesta za triumfem v NHL byla ale hodně kostrbatá, že?
Do Detroitu jsem přišel z Atlanty těsně před play off a měl jsem hrát v obraně s Lindströmem. Měl jsem za úkol hrát zezadu a chránit ho. Ovšem on dostal deset dní volno před play off a já nastoupil s někým jiným a hrál svou klasickou hru, která je založená i na útočení. Jenže jsem mohl za jeden gól a od té doby mě trenér nepostavil. Až před rozhodujícím finálovým duelem v play off byl suspendován Jirka Fišer a já dostal šanci zahrát si finální zápas Stanley Cupu. Byl to úžasný pocit. Bez tohoto zápasu bych asi ani prsten za vítězství nedostal.

Ke Stanley Cupu jste měl velmi blízko již v roce 1994, kdy jste se s Vancouverem dostal až do finále. Jenže ani tam jste v play off nenastupoval, proč?
Ve Vancouveru jsem tehdy prožil svou nejlepší sezonu, co se týká produktivity. Měl jsem na svém kontě 38 bodů a byl jsem druhým nejproduktivnějším obráncem týmu. Jenže před play off k nám přišli dva noví obránci, kteří dostali přednost přede mnou. Týmu se dařilo a šel až do finále, a jak už se tak v hokeji říká, vítězná sestava se nemění. A já si pak už nezahrál ani jeden zápas. Nikdo mi dodnes nevysvětlil proč, hodně mě to mrzelo.

Vzpomenete si ještě na váš první gól v NHL, který jste dal téměř před dvaceti lety Patricku Royovi z Montrealu?
Paradoxně byl tento gól připsán Royovi, ale on v té chvíli v brance nestál, jeho tým hrál bez brankáře a já tedy střílel do prázdné branky (smích).

Udělaný poslanec na bruslích

close zoom_in Jiří Šlégr se stal miláčkem národa, když vstřelil jediný český gól v olympijském semifinále v Naganu proti Kanadě. I díky němu Česko nakonec dokráčelo až ke zlatu.

Dnes je situace trošku jiná. Jiří Šlégr vstoupil do politiky. Svou popularitu využil a stal se poslancem, nyní kandiduje do Senátu. Přesto si stihl ještě letos zahrát soutěžně hokej, když pomohl Litvínovu při záchraně extraligy. Drží si stále fyzičku. Do redakce Deníku přijel ve sportovním tričku, ze kterého vystupoval mohutný hrudník.

Za svou krátkou politickou dráhu už vyměnil dres. Z ČSSD odešel společně s Jiřím Paroubkem do LEV 21. Uvidíme, jestli tato jeho kariéra bude stejně hvězdná, jako ta hokejová.

JIŘÍ ŠLÉGR

close zoom_in Narodil se 30. května 1971 v Jihlavě.

Český hokejový obránce, člen prestižního spolku Tripple Gold Club (vítězství na MS v ledním hokeji, OH a zisk Stanleyova poháru).

V Naganu se proslavil gólovou dělovkou v semifinále proti Kanadě.

Na ledě praktikoval tvrdou, ale férovou hru. Nikdy neměl problém pustit se s kýmkoliv do rvačky. Byl osobním ochráncem Jaromíra Jágra a třeba na MS 1997 se v hromadné bitce proti Kanadě zastal útočníka Vladimíra Vůjtka.

Vydal se na dráhu politika, od roku 2010 poslanec PSP ČR, od února 2010 do října 2011 člen ČSSD, v současnosti místopředseda strany Národní socialisté LEV 21.

Působí ve vedení hokejového klubu HC Litvínov. Naposledy si za něj zahrál v uplynulé sezoně v play out (v pěti zápasech si připsal 3 asistence a 6 trestných minut).

Jeho otcem je hokejista Jiří Bubla.