Dojít na úřad nebo přejít přes přechod pro chodce. Běžná rutina, která však může být pro nevidomé bez pomoci druhých takřka neřešitelným rébusem. Neocenitelným pomocníkem jsou jim navigační hlasové majáčky. Aby sloužily, jak mají, musí u sebe mít slepci dálkový ovladač.

Několik přístrojů s vylepšeným ovládáním věnovalo město Ústí zdejšímu Oblastnímu spolku nevidomých a slabozrakých. Plastové „krabičky“ se šesti tlačítky mají za úkol aktivovat hlasové majáčky na veřejných budovách, zastávkách či v MHD.

„Ovladač třeba oznámí řidiči, že nastupuji. Otevře mi dveře autobusu, zapne majáček a ten mi poví, který trolejbus přijel nebo na které zastávce stojím,“ řekla Olga Mihalovičová ze spolku.

S úplnou slepotou se potýká od dětství, kdy po úraze onemocněla šedým zákalem. Bylo to v době, kdy ho ještě lékaři neuměli odstranit. Majáčky s ovladači jí dnes velmi usnadňují život. „Dřív na ovladači fungovala jen tři tlačítka, teď všech šest. Musíte se s tím naučit,“ popsala Mihalovičová.

Ústí je jedním z mála měst v republice, které systémem hlasových majáků a ovladačů disponuje. „Je hanba, že tyto přístroje nehradí pojišťovna. Ovladač lze po přepnutí kmitočtu použít i na Slovensku nebo v Rakousku a Německu. Přesto se nevidomí bez lidské solidarity neobejdou,“ poznamenala náměstkyně primátora Věra Nechybová, která přístroje spolku předala.

Nejtěžší prý pro Olgu Mihalovičovou bývá najít ty správné dveře, kam potřebuje vejít. Do obchodu, k lékaři nebo třeba na úřad. „Proto potřebujeme hodné a milé lidi, jelikož orientační hlasové majáčky nejsou všude. Pomáhají hodně senioři starší 70 let a budete se divit, ale velmi vstřícná bývá také mladá generace narozená po roce 2000,“ vysvětlila Mihalovičová.

Řada slepců se cítí velmi nejistě, když musí jít mezi větší skupinu lidí. Mají strach, aby jim někdo nevynadal, kdyby do někoho omylem vrazili. Bojí se rovněž, že někomu sáhnou do obličeje.

Ne každý přechod pro chodce také dává znamení, že svítí červená. V takových okamžicích bývá pomoc a tolerance na místě.

Také se prý setkávají s tím, že asistenční majáčky v MHD nejsou slyšet. „Ale majáčky jsou zapnuté automaticky. Řidič autobusu s nimi nijak nemanipuluje. Možná, že má poruchu ovladač nevidomého nebo ho špatně mačká. Samozřejmě ale může mít poruchu i majáček,“ poznamenal ředitel ústeckého dopravního podniku Libor Turek.

Existuje několik jednoduchých pravidel, jak nevidomým pomoci. „Máte-li pocit, že potřebuje pomoc, nejlepší je jemně se dotknout jeho ramene. Představit se a zeptat se s respektem, zda potřebuje pomoci a jak. Oni totiž vědí, co a jak potřebují. Nejsou nesvéprávní,“ připomněla Alena-Kristina Bašníková, ředitelka ústeckého TyfloCentra, které poskytuje sociální služby nevidomým.