„Hokejbal hraji dlouho a jako každý kluk jsem snil o dresu se lvíčkem na prsou. Před několika lety jsem byl blízko blizoučko, ale zranění mě vyřadilo ze soupisky. Stříbrné medaile z Plzně si nesmírně vážím, ale chtěl jsem zlatou," přiznal čerstvý reprezentant.

„Hokejbalové začátky si moc nepamatuji, ale vždycky jsem stál v brance. To víte, že jsem si vystřihoval články o Dominikovi a hltal jeho úspěchy. Na cestě sportovní kariérou jsem potkal opravdové legendy tohoto sportu. Pavlík, Háva, Kormunda, Borůvka a další. V letech 1996-2001 jsem hájil branku extraligového mužstva, které mělo nebeský název, Severka. Byly to nejkrásnější roky mého života korunované stříbrnou a bronzovou medailí. Zlato bylo na dosah, ale chyběl pověstný kousek štěstí," konstatuje s trochou nostalgie v hlase.

Později hrál za mužstvo Motor Ústí, které stále drží zajímavý rekord. Dva roky bez prohry. Vysněného titulu se přeci jen dočkal a byl mezinárodní. Vítěz Poháru mistrů evropských zemí.

„Hokejbal miluji, obětoval jsem mu veškerý volný čas i zdraví. Levé rameno mám několikrát operované, naposledy to odneslo koleno. Není to hokej, to ví i manželka, ale brankář to má stejně složité. Základem je výstroj vážící až 15 kg, takový rychlý rozklek v betonech není zrovna legrace. Po utkání mám někdy i modřiny. Urostlí hráči dovedou pěkně napálit červený míček z plastu," usmál se.

Hašek stále ještě aktivně hraje za ústecký tým SC Dragons a mezi nejtvrdší střelce v soutěži prý patří určitě Pažout a Vyhlídal.

„Nejen pro mne je však zásadní cena brankářské výstroje. Jsme amatéři a žádný oddíl vám nic nekoupí, maximálně hokejku. Moje upravená přilba stála 10 000 korun, tak si udělejte představu o tom zbytku," s úsměvem ukazuje červenou pokrývku hlavy.

Je mu jednačtyřicet a každý víkend nastavuje pancéřované tělo soupeřům. Má však ještě jeden velký sen. Chtěl by si zahrát jednou se svým patnáctiletým synem.

„Potom to klidně zabalím a začnu sepisovat paměti," uzavřel nadšený sportovec.

„A abych nezapomněl, mistry světa veteránů pro rok 2012 jsou Slováci. Ve finále nás porazili 4:2," zakřičel z auta a zvedl palec nahoru. Haškové jsou všichni stejní, neradi se loučí.