Štáb dětské televize Šotek Základní školy v Trmicích sklidil nedávno nečekaný úspěch: „Byl to nejlepší rozhovor, který jsem dnes absolvoval," řekl velvyslanec Spojených států Andrew H. Schapiro redaktorovi Šotku Davidovi Novotnému z osmé třídy.

Školní kroužek

„Tak potěšilo mě to. Nijak zvlášť jsem se nepřipravoval. Bylo to v rámci reportáže z návštěvy tří velvyslanců u nás ve škole a po tiskové konferenci mi pan učitel řekl, abych zkusil rozhovor. Tak jsem to zkusil," usmál se David, která rozhovor vedl v angličtině.

Dětská televize působí na Základní škole v Trmicích. Redaktory a kameramany jsou žáci z několika tříd.Do školní televize chodí od šesté třídy. „Zdá se mi to už dlouho, ale nebyl jsem u začátku. Vím, že ve škole vycházel časopis Šotek a pak se objevil nápad, udělat z něj dětskou televizi," vzpomínal David.

Dětská televize nemá studio, kroužek se schází u počítače nebo přímo na různých reportážích, k dispozici má jednu poloprofesionální kameru a čtyři kamery menší.

„Začínali jsme s velkými představami, ale praxe je postupně korigovala. Nyní připravujeme v průměru dvě až tři reportáže měsíčně podle toho, kolik je událostí a nápadů. Po velvyslancích jsme dělali lyžařský kurz, rozpracován máme turnaj ve florbale a recitační soutěž," uvedl učitel Martin Klener, který spolu s manželkou Klárou kroužek vede.

Být v televizi

Do kroužku nyní chodí šest dětí, spolu s osmákem Davidem také žáci z nižších tříd. „Na počátku školního roku je zájem vyšší, ale postupně někteří odpadají, není to jen o tom vidět se v televizi," poznamenal Martin Klener.

„To tedy není, já když jsem se poprvé viděla, tak to byl hrozný pocit," přiznala Káťa Šímová, která před kamerou přitom vystupuje často. To spíše za kamerou bývá Víťa Fischer.

Někteří kolegové z redakce si dokonce myslí, že nebyl na obrazovce ani jednou. „Párkrát jsem do mikrofonu mluvil, ale kamera mě baví víc, musí se to s ní umět," vysvětlil Víťa.

Vzor Koranteng

Televizní redaktoři se učí navzájem, mnoho podnětů zvenčí nemají. Při otázce na vzory padne jméno Rey Koranteng, ale ani on prý není určující. O novinářské profesi uvažuje jen David.

„Chtěl bych se dostat na střední školu Ekonom v Litoměřicích, kde také mají školní televizi, a pak na nějakou vysokou," plánuje David.

Děti hlavně baví natáčení a další práce přímo při reportáži. Střih a zpracování zůstává většinou na učiteli.

„Naštěstí už jsme se dostali od pořadů dlouhých desítky minut, kdy jsme si mysleli, že každý záběr je důležitý a musí v televizi být. Teď pracujeme spíše s několikaminutovou délkou, ale i tak dá hodně práce všechno nastříhat, aby to dávalo smysl," doplnil Martin Klener.