Ačkoliv prožil většinu života ve Vídni, jeho jméno prozrazuje, že pochází z Izraele. Přesto bylo překvapivé, když některé pasáže románu oživil jazykem jidiš. „Četl perfektně, díky přednesu byl příběh velmi plastický a více byl čitelný i humor. Na mě udělal moc dobrý dojem," popsala svůj zážitek Jana Hrdličková, pedagožka UJEP.

Esejista, spisovatel a historik Doron Rabinovici (ročník 1961) v díle rád reflektuje své spletité rodinné osudy: otec, původem rumunský Žid, v roce 1938 uprchl z Vídně do Palestiny, matka, původem z Litvy, přežila koncentrační tábor a po válce se odstěhovala do Izraele. Rodina se na začátku 60. let vrátila do Vídně. Jako historik se Doron Rabinovici zabývá situací židů za 2. světové války v Rakousku, za své literární dílo získal i několik ocenění, např. prestižní stipendium televize SAT3 s Cenou Ingeborg Bachmannové (1994), Cenu města Vídeň za publicistiku a cenu Jeana Améryho (2002).

Román „Andernorts" vypráví o vztahu dvou sociologů, dvou protikladných osudů a dvou soupeřů v životě a smrti. Izraelský sociolog Ethan Rosen soupeří se svým vídeňským kolegou Rudi Klausingerem. Ethan Rosen pendluje mezi Vídní a Tel Avivem a je doma všude a zároveň nikde. A i Rudi Klausingera nacházíme ve značném napětí a neklidu, hledá totiž svého pokrevního otce. Toto pátrání ho posléze vede do Izraele, k Rosenově židovskému otci, který pochází z Vídně, přežil Osvětim a nyní usilovně hledá dárce ledviny. Výsledkem je nezvyklý „rodinný román". Román Andernorts je dostupný i českým čtenářům, neboť byl loni přeložen do češtiny pod názvem „Jinde" s doslovem Arnošta Goldflama.

Autorské čtení pořádala Katedra germanistiky FF UJEP ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem. Tato spolupráce je dlouhodobá, díky ní už Ústí navštívila a četla zde řada rakouských spisovatelů. A bylo také uspořádáno několik vědeckých konferencí. Na jednom ze snímků fotogalerie je spolu s autorem také Renata Cornejo, vedoucí Katedry germanistiky FF UJEP.

Zpracoval Jan Kvapil, odborný asistent Katedry germanistiky Filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně