„Je dobře, že se lidé drží nějakých zásad nebo víry. Sám věřící nejsem, ale mše se mi líbila," hodnotí hodinku strávenou v kostele Ústečan Jan Cvrček. Přišel prý ze zvědavosti, ale odchází spokojený. „No jasně, že do hospody," směje se skupina mladých lidí kolem něj.

Jiní evidentně zvolili opačné kolečko a návštěvu hospody či baru už mají za sebou. „Doufám, že to nebudou moc protahovat, vypadá to, že záchod tu asi nenajdeme, špitá mladá slečna z kroužku nedaleko mě.

Podobných byl kostel plný asi ze dvou třetin. Zbytek tvořili zřejmě pravidelní návštěvníci. Mezi řečí arciděkana Šimáčka o podstatě Vánoc a dobru v každém z nás ale ten večer zpívalo jen velmi málo věrných.

Letošní mše byla oproti předchozím tak nějak globálnějších. Ústečané si tak kromě „porovnání Boha s komunisty" poslechli například vyprávění o létajících končetinách někde v Sýrii.

Větší část arciděkanovi řeči ale patřila vesmíru. Zavzpomínal třeba na posádku vesmírné lodi Apollo 8, která při prvním průletu kolem Měsíce přála veselé Vánoce všem lidem na dobré Zemi. „Země je dobrá, dobro je ve všech z nás," připomínal o Štědrém večeru Ústečanům Šimáček.

„Jsem rád, že se nás tu schází stále tolik. Je vidět, že mnoho z nás stále něco hledá," radoval se arciděkan v kostele, který letos nebyl zdaleka tak vymrzlý, jak tomu bývá. Co na tom, že mnozí z mladších účastníků se často jen hloupě chichotali a odpočítávali čas do chvíle, kdy se budou moci přesunout zpět do baru.

Kdo ale přišel toho večera hledat do ústeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie skutečný smysl Vánoc, jistě neodcházel zklamaný.