Když se ho zeptáte na jeho začátky ve fotbalové Dukle Praha, nezapomene zmínit velká přátelství se Zátopkem, Masopustem, Skoblou. On sám je taková pochodující encyklopedie. Všichni ho spojují především s fotbalem, pracant Standa však zvládl basketbal, tenis, cyklistiku, lyžování, hokej, vodáctví. Druhého takového v Ústí nenajdete.

„Hrál jsem fotbal za Armu čtrnáct sezón (přes 600 utkání), dvakrát v I. lize. Své vzpomínky jsem vtěsnal do knihy, která se jmenuje ‚Arma, do toho'. Na starý stadion v Ústí chodilo v roce 1952 přes deset tisíc diváků. Měl jsem štěstí na kamarády a trenéry, ale hlavně, potkal jsem tu pravou životní partnerku", říká šedovlasý muž.

Do tenisové klubovny ve Všebořicích, kde stále pracuje jako správce, přinesl tašku cenných trofejí, medaile, knihy, věnování od Zátopka.

„Nikdo nebyl lepší než Emil. Vzal do ruky malé činky, navlékl vojenské boty a běhal, běhal a běhal," dodal Ehnert.

Bývalý výborný fotbalista Dukly Praha se kamarádí i s Josefem Masopustem.

Do práce v Teplicích jezdil léta na kole nebo na kolečkových lyžích. Fotil, psal do novin. Po šedesátce začal hrát tenis, 13 let strávil na dvorcích v Německu. Zajímavé bylo vyprávění o jeho účasti ve vytrvalostních závodech na běžkách. Třikrát projel Jizerskou padesátku, pak začal snít o bílých evropských maratónech. Byl účastníkem několika závodů zimního seriálu Euroloppet. Finsko (75 km), Německo (90 km) atd.

Jeho vyprávění nebere konce, stůl se plní fotografiemi. Potom se krátce zamyslí a v ruce drží fotku s Masopustem. „Všechno, co jsem v životě dělal, dělal jsem rád. To nebyly sny, ale krásná dřina. V září mi bude 85 let, uteklo to jako voda," utrousí tiše.

Děkujeme, Stando, hodně zdraví!