Až na biatlonisty jde totiž o triumf jednotlivců, nikoliv reprezentantů (v původním slova smyslu). Snad každý se již doslechl o vzestupu Ester Ledecké, o nějž se postaraly finance jejího otce.

„Její úspěch je založený na nadšení rodiny, trenérů a lidí okolo,“ zmínil David Trávníček. Marketingový šéf agentury Sport Invest, která zastupuje zájmy Ledecké, pouze vyřkl smutný fakt: česká hvězda vyrostla na českých horách, avšak nic víc.

I svaz ji začal podporovat, až získala jméno. „Děláme maximum. Naše prostředky však nestačí,“ odvětil lyžařský boss Lukáš Sobotka.

A jsme u meritu věci. Po olympiádě se pochopitelně musí mluvit o financích. Sport má oficiálně k dispozici zhruba šest miliard korun. Tolik vyčlení ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jenže nikdo už nevyčíslí, kolik do něj vážně teče peněz. Kolik peněz získají oddíly a kluby od sponzorů a fanoušků? Kolik zaplatí rodiče za kroužky svých dětí?

Možná jste ve svém okolí slyšeli větu: sport je drahý koníček. Čísla to potvrzují. Dětí ve sportu neubývá, ale končí s ním dřív. „Ze svého pohledu mohu říct, že talentovaných mladých sportovců a potenciálních olympioniků je méně, než bývalo,“ řekl Trávníček.

NELOGICKÁ POLITIKA

Sport se ocitl na druhé koleji i pro politickou elitu. Stát na jedné straně řeší problémy se stravováním mládeže, její nedostatečnou pohybovou aktivitu. Dává miliony a miliony na boj s alkoholem, drogami. Ale sport ignoruje. A začíná to už u dětí.

„Velkým problémem jsou trenéři. Jejich nedostatek a fakt, že to dělají bez finančního honoráře,“ poznamenal Jan Boháč, generální sekretář České unie sportu.

InfografikaSamozřejmě, na tento stesk se dá odpovědět tak, že sport si za své problémy může sám. Kdo by neznal poslední aféry s dotacemi? Možná jste také zaznamenali hádky mezi čelními představiteli. Řada svazů tu prostě nefunguje.

Možná i proto Trávníček přiznal: „Není problém s tím, že by bylo málo peněz, jen nejsou adekvátně rozdělovány. Budeme tlačit a upozorňovat na nutnost změny systému financování talentovaných sportovců v České republice, který podle nás není funkční.“

Je to zvláštní situace – i proto, že před pěti lety zde vznikl ambiciózní projekt, jenž měl krizi řešit. Dostal oficiální jméno: národní olympijská centra.

VZPOMÍNKA NA ZÁTOPKA

Funkcionáři vymysleli, že po republice vzniknou (nebo se zmodernizují) hřiště a tělocvičny, kde se budou sdružovat mladé naděje. Do roku 2016 mělo být hotovo. Leč výsledek (tedy současnost v roce 2018) budí rozpaky.

Srdcem projektu je areál v Nymburku. Loni sem přijelo více než dvě stě tisíc lidí. Prostory tam nicméně stále spíše připomínají 80. léta. „Pořád se zde investuje,“ řekl Jiří Uhlíř, mluvčí České unie sportu, pod níž toto centrum spadá.

Vodáci kvitují opravený kanál v Račicích, ale až další léta ukážou, zda bude ku prospěchu. A ani zde nebylo vše růžové. Na rekonstrukci si totiž posvítila organizace Transparency International (opatrný závěr zněl: střet zájmů a klientelismus).

Tenis a volejbal v Prostějově také nemá klid: ještě před dostavěním haly už bují spory kvůli dalšímu financování. A takové centrum pro lyžaře a skokany v Harrachově usnulo úplně. Můstky chátrají.

„Zásadní problém je ten, že se nevyřešilo vlastnictví pozemků,“ podotkl Boháč s narážkou na zrušený prodej Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Tohle je další důkaz, že začíná být zle. Jak z téhle krize ven? Možností je víc. A jednu mají sami „zimní“ sportovci: za pár dnů, až skončí sezona, jim přijde pozvánka. Hvězdy, které tak zazářily v Koreji, možná svolá prezident na Hrad, ozve se také premiér a ministr školství.

Otázka zní: bude mít někdo odvahu jako Emil Zátopek? Promluví? Nepřijde? Právě legendární běžecby mohl posloužit jako vzor: jak vzpomínal Ota Pavel, on se před olympiádou v Helsinkách postavil mocným. „Když ne on, tak ani já.“ Tak prosadil cestu pro politicky nepohodlného parťáka Stanislava Jungwirtha.

Jedno je jisté: bez změn se situace v České republice nezlepší.