Historici zjistili, že demolice čeká Schichtovu ztužovnu tuku na ústeckém Střekově. Byla roku 1911 první v pevninské Evropě a čtvrtá na světě. Ústečtí muzejníci nyní pečlivě dokumentují historickou budovu i strojní zařízení a snaží se zachránit před sešrotováním unikátní technické památky.

Snahy o záchranu těší i ty, kdo ve ztužovně pracovali velkou část svého života. Například bývalý odborář Jan Judl. „Určitě si to zaslouží zachránit. Je to kus ústecké historie. Například tu byly dvě pece, kde ze svítiplynu vyráběli vodík. Byly v naší době snad jen dvě na světě. A ve Švýcarsku, když je odpojili z provozu, z nich rovnou udělali muzeum. Další nádherný unikát jsou ručně nýtované kotle u vysokonapěťové rozvodny. Nádherná práce,“ líčil.

Podobně hovořil i jeho syn, také Jan. „Když jsem poprvé přišel do kompresorovny, já nevím z jakého roku ty dva kompresory jsou, ale fungovaly stále. To jsou obrovské mašiny, poháněné koly a řemeny, vypadalo to jako stará lokomotiva. Prostě na to byl úžasný pohled. Určitě budu rád, když toho co nejvíc zachrání,“ řekl.

Testování vzorků na Covid-19. Ilustrační foto
Ústí má první případ delty. Podařilo se ji zastavit. Zatím

Třípodlažní průmyslová stavba s typickými mřížovými okny dnes působí dost zchátrale, provoz v ní ovšem skončil teprve před necelými dvěma lety. Uvnitř se dochovala prakticky kompletní historická technologie. Některé její části skutečně ještě pamatují císaře pána, jsou totiž staré přes sto let. Což podle muzejního historika Martina Krska platí právě o kompresorovně vybavené monumentálními stroji z roku 1911. „Jsou to evropsky unikátní technické památky. Baterie kompresorů stlačovala vodík používaný v procesu ztužování potravinářského tuku. V denním provozu fungovaly až do roku 2008, do dnešních dnů se dochovaly v překvapivě dobrém stavu,“ přiblížil historik, který za muzeum vede záchranný tým.

Muzeum města Ústí nad Labem přitom na záchraně spolupracuje s firmou Cannoneer, která demolici provádí. „Prodej vytěženého šrotu nám sice financuje náročné demoliční práce, ale i nám je líto tyto překrásné mašiny nechat sešrotovat,“ poznamenal ředitel a spolumajitel firmy Zbyněk Ortmann.

Uctění památky obětí tramvajového neštěstí z roku 1947 na ústeckém Bukově
Ústečané uctili památku obětí tramvajového neštěstí z roku 1947

Firma Schicht přišla do Ústí nad Labem počátkem osmdesátých let 19. století, po komunistickém převratu ve druhé polovině 20. století byla známá pod názvem Setuza. Zbyl po ní rozsáhlý areál na Střekově, kde dnes podniká několik různých společností.

„Johann Schicht zavedl pokrmové rostlinné tuky čili margarin na trh Rakousko-Uherska coby levnou a výživnou náhražku másla. První vyrobil roku 1903 pod legendární značkou Ceres ve staré rodinné továrně v Rynolticích. Od postavení moderní ztužovny se ale centrem výroby stal mateřský závod na ústeckém Střekově,“ dodal k průmyslové tradici ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.