O bubácích v Ústí nad Labem by mohl povídat celé hodiny ředitel muzea Václav Houfek. Svého času patřil k propagátorům této tematiky a obří model trpaslíka v ústecké zoo má ostatně počátky v jeho aktivitách, jelikož před zhruba dvěma dekádami lákal na podobnou výstavu, tehdy nazvanou Rok trpaslíka, které byl Václav Houfek iniciátorem. Trpaslíky naše povídání otevřeme, protože existuje-li typicky severočeská, či dokonce přímo ústecká pohádková postava, potom je to právě trpaslík. „Známým místem s četným výskytem trpaslíků bývala skalní města v okolí Tisé,“ líčil historik Houfek.

Raraši a skřeti

close Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu.

Kolem roku 1860 se u dolního mlýna při silnici z Chlumce do Chabařovic utopil mlynář v náhonu mlýnského kola. Zjevoval se pak pocestným jako šedivý skřet. V roce 1913 se v Dělouši vyskytoval rarášek. Nikdo ho v chalupě neviděl, ale byl často slyšet. Klepal, zhasínal světla ve sklepě, otevíral dveře. Podobný skřítek žil i v jednom statku na ústecké Klíši. Odtud ho vyhnal až medvěd jednoho medvědáře, jenž tu nocoval.

Také Mariánská skála podle něj sloužila dobrým trpaslíkům, kteří pomáhali lidem a kutali zde stříbro. Přitom provrtali štoly až do Důlců a Stříbrníků. Údajně je mělo vyhnat z jejich sídel zvonění kostelních zvonů nebo hluk moderní průmyslové civilizace přicházející s 19. stoletím. „Odešli přes Labe snad směrem na východ. Někam do klidných vzdálených hor. Během jejich odchodu se měl ve Svádově setkat s trpasličím králem labský převozník. Při převozu přes Labe viděl pouze tři trpaslíky, ostatní zůstali neviditelní, dokud nevystoupili na břeh,“ líčil Houfek. Posledního živého trpaslíka prý viděla jistá žena v Němčí. Požádal ji, aby ho před odchodem učesala. Nedaleko odtud se dodnes nacházejí Trpasličí kameny. „Dnes už se asi na Ústecku setkávají jenom duchové zemřelých trpaslíků a trpaslic při bálech na hradě Blansko,“ zasmál se ředitel muzea.

close Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu. Zde pracovití trpaslíci. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu. Zde pracovití trpaslíci.

Ústecko se ale může pyšnit i dalšími nadpřirozenými tvory, které si můžeme vyhledat i s obrázky ve starých německých knihách, uložených v Muzeu města Ústí nad Labem. Své stopy zde zanechali obři, například u Kamenice a nedaleko Knínic v Krušných horách. Nebo při cestě z Brné na Němčí v Českém středohoří stojí dodnes kámen Spitzstein, který vyhodil ze své boty obr, který tudy kdysi kráčel. O těžkém soužití lidí s obry vypráví další pověst, jak nemocného obra z Blanska svého času utloukli Ústečané v ústí řeky Bíliny do Labe. Divoký lovec se zjevoval se svými ohnivými psy v zimních bouřích u starého dubu v Němčí, taktéž se zjevoval se svými psy u Těchlovic, Rytířova a Svádova a na dalších místech Českého středohoří.

Děsit mohou i zvířata. V roce 1577 odnesl ze dvora jednoho domu v Ústí nad Labem velký dravý pták malé děvčátko. Když vykřiklo hrůzou, pták ho upustil. Spadlo zpět na dvůr, do kupky hnoje a nic se mu nestalo. „Z další ústeckých bájných zvířat nesmí chybět hadí král, někdy zvaný Býčí krysa, který měl podobu velké jedovaté ještěrky. Sám chodil do lidských příbytků na mléko a nesměl ho nikdo zabít, neboť nosil štěstí do domu," připomněl ředitel muzea Houfek další místní strašidla.

Horničtí bubáci

close Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu. Zde strašidelný pes střeží poklad. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu. Zde strašidelný pes střeží poklad.

V Podkrušnohoří patřilo k nejrozšířenějšímu povolání to hornické. Proto zde najdeme pohádky o pokladech, ukrytých pod zemí. Horní duchové doprovázeli horníky odnepaměti. Před neštěstím varoval zpěv mrtvého kanára v Tuchomyšli.

K nejoblíbenějším bájným zvířatům patří draci. Jeden takový dle pověstí žije někde v Trmicích a snad i v údolí Bíliny směrem ke Koštovu. Měl prý ho zaříkávat jistý muž, kterému pak toto legendární zvíře přineslo komínem peníze. Mezi ta nejkurióznější strašidla patří, taktéž trmická, meluzína. Místní jí říkali Sklepní Líza. Žila totiž ve sklepě bývalého trmického pivovaru. Když sem někdo zapomněl zavřít dveře, tak Sklepní Líza vyšla na dvůr a když tu chytila nějaké dítě, hned je stáhla do své říše.

close Jak si představují ústecká strašidla děti? Třeba takto vidí ohnivého psa divokého lovce dvanáctiletá Anička. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Jak si představují ústecká strašidla děti? Třeba takto vidí ohnivého psa divokého lovce dvanáctiletá Anička. Zjevoval se v zimních bouřích u starého dubu v Němčí, u Těchlovic, Rytířova, Svádova a na dalších místech Středohoří. 

Společnost drakovi a Líze dělala divoženka, bydlící na vrchu Rovném u Trmic. Uměla čarovat a léčit bylinkami. Často chodívala na tuchomyšlskou stranu do prohlubní s vodou. Přes den spala a toho, kdo ji vzbudil, odnesla s sebou a nikdo ho již nikdy nespatřil. „Večer chodila do vsí a okny kontrolovala děti, zda jsou hodné. Zlobivé si odnášela a nikdy je už nikdo neviděl. Když za deště stoupala pára z Rovného, tak se říkalo, že si vaří kafe, ale ve skutečnosti se z ní vzteky kouřilo," dodal podrobnost s dávkou černého humoru Václav Houfek.

Vodníci a Labské královna

close Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Z německých pohádkových knih v ústeckém muzeu.

Každý lodník znal Labskou královnu. Což je smutný duch dcery pána hradu Střekova. Zemřela kvůli nešťastné lásce, zahubil ji vlastní otec. Labská královna vystupuje z říčních vln s úpěnlivým nářkem. Stoupá po temné hradní skále vzhůru a dlouhými vlasy vytváří mlhu nad řekou. Vodníka viděli různí svědci v Labi u Brné, u Sebuzína a Církvic. V Brné říkali místní vodníkovi Galjacke. V Brné labští lodníci zahlédli v řece zelenou ženu s dlouhými vlasy. Nejspíše vodní žínku, či rusalku. Setkání s vodníkem zažil jistý forman v roce 1760 v Přestanově. Měl červený čepec a forman mu dal ránu bičem. Vodník mu za to přislíbil pomstu. Forman se vyhýbal vodě, jak mohl. Nakonec ho stejně našli utopeného, když šel koním pro vodu.

Mohlo by vás zajímat: Prvňáček vedle páťáka a kouzlo přírody. Malečovská malotřídka láká i děti z Ústí

Malotřídní ZŠ v Malečově láká i žáky z Ústí | Video: Deník/Jan Pechánek