„Už na základní škole jsem tvořila nejrůznější návrhy oblečení a doplňků. Mělo to na mě relaxační účinek a pomáhalo mi to od nepříjemných pocitů, kterými jsem trpěla," popisuje Monika, které se ovšem úzkostlivé stavy začaly zhoršovat. Po nějaké době v pubertě jí lékaři zjistili, že skutečně trpí depresemi, které budou mít vliv na celý její život.

„Když jsem začala studovat na vysoké škole, naučila mě máma háčkovat a já měla další činnost, jak se zaměstnat od depresí, jenomže jsem po určitý čas opravdu nic jiného nedělala, než že jsem ležela nebo seděla a háčkovala čepice, náhrdelníky, náušnice, prostě cokoliv, co vůbec šlo uháčkovat. Připadala jsem si jako stroj a věci se mi začaly kupit, a já se tak rozhodla věci začít prodávat," vypráví studentka. Čím je podle jejích slov čepice barevnější, tím lépe se cítím. „Právě v případě čepic je to takové „moje starosti na tvojí hlavu", takže se dá říci, že lidé opravdu nosí na hlavě kus mé osobnosti," podotýká Monika.

Její šikovné ruce vyrábí také kupříkladu náušnice z pastelek nebo populární plátěné tašky. „Začalo to tak, že jsem si objednala prvních deset plátěných tašek a vždy, když mě napadl nějaký rým, tak jsem si ho zapsala a později si k němu vytvořila i obrázek. Zdá se to dětinské, ale někdo v tom může najít hloubku," říká Monika s tím, že na její tvorbu mělo obrovská vliv rovněž samotné město Ústí.

„Někdy mi připadalo takové šedé, jako by zakryté, plné smogu a někdy i lidí, kterým je všechno jedno. Najednou jsem na tom městě spatřovala své negativní nálady a chtěla jsem si udělat barevnější den. Začala jsem proto šít," dodává mladá studentka, která momentálně vymýšlí další návrhy svých výrobků. „Pracuji na šatech a sukních, a to nejen šitých, ale také háčkovaných. Hlavní roli ale budou hrát barvy. Když jste pestrobarevně oblečení, každý si vás všimne, a rozjasníte tak svému okolí šedé a tmavé dny, kterých je nejen v Ústí, ale po celém světě, skutečně spousta," dodala Monika.