Kliknutím zvětšítePo čtyřech letech v zahraničí se 23letá Tepličanka znovu na delší dobu ocitla v domovském lázeňském městě, kde vystudovala gymnázium. Na jak dlouho, zatím neví. „Chtěla jsem být zavřená radši doma s rodinou než sama v Nottinghamu,“ vysvětluje, proč se po dlouhém váhání rozhodla z Anglie před dvěma týdny odletět.
V jaké fázi přetrhla koronvirová krize vaše studium?
Zbývaly mi dva tři měsíce školy. Teď už nikdo nepočítá s tím, že se tam do té doby objeví kdokoli ze studentů. Zkoušky bychom měli splnit on-line z domova.
Škola vám tedy na dálku pokračuje dál?
Hodiny teorie probíhají on-line. Látky a úkolů mám teď možná víc, než kdybych do školy chodila fyzicky, učitelé nám toho naložili dost. Přicházíme ale o praktickou část oboru. Já se zaměřuji na psanou publicistiku, mě se to tak moc nedotkne. Na dálku nám zpřístupnili i software na výrobu časopisu. Ale spolužáci, kteří používají techniku školy jako kamery nebo mikrofony, ti mají smůlu.
Z Británie jste se vrátila v druhé polovině března. Musela jste, nebo jste chtěla?
Ještě v polovině března jsem váhala. Nechtěla jsem přijít o školu, kterou si platím. Tušila jsem, že když odjedu, už se do Anglie na dlouhou dobu nebudu moct vrátit. To už byly v Česku zavřené školy, obchody i omezený pohyb osob. V Anglii oproti tomu všechno fungovalo normálně.
Proč jste nakonec odjela?
Došlo mi, že britská vláda se dostatečně nestará. Na druhou stranu bylo jasné, že k podobným opatřením jako v Česku už musí brzy sáhnout. Školu mi stejně zavřeli. A chtěla jsem být radši zavřená doma s rodinou než zůstat sama v Anglii.
Když jste v druhé polovině března odlétala, fungoval let a letiště už jinak než před koronavirovou krizí?
Letěla jsem z menšího londýnského letiště Stansted. Roušku tam nosil málokdo. Byla jsem dost napjatá, jestli skutečně odletím. Čekala jsem totiž na letišti celý den a dva spoje před tím mým zrušili. Naštěstí ho nezrušili. V letadle měli roušky všichni kromě letušek a dvou Čechů, kteří si ji oblékli, až když jsme přistáli.
Obešel se váš odlet bez zvláštního papírování?
Musela jsem vyplnit formulář, kam letím, a nechat na sebe kontakt. Papír si vzaly letušky. Co s ním kdo dělal, netuším. Po příletu jsem na Ruzyni dostala informační leták s tím, že pokud mám české občanství, můžu v Česku zůstat, ale odjet z něj už nikam do zahraničí nemůžu. Cizinci bez trvalého pobytu na českou půdu letiště už vstoupit nemohli. Překvapilo mě, že mi nikdo neměřil teplotu. Roušky měli na pražském letišti všichni kromě jednoho policisty, který byl ale od ostatních v bezpečné vzdálenosti.
Po příletu jste šla hned do preventivní karantény, i když příznaky Covid-19 nemáte. Čím se teď doma v Teplicích zabýváte?
Odpočívám, studuji, sleduji situaci ve světě. Radši z internetu než z televize, to si ten příliv negativních informací aspoň můžu řídit sama. Ale 14 dní je skutečně dlouhá doba. V Británii dodržují jen sedmidenní karanténu, pokud mají lidé příznaky Covid-19. Pokud se jim stav zhorší, mají zavolat lékaři, se kterými konzultují, jestli mají jít na testy. Mám v Londýně kamarádku, která se do takové izolace dostala na kolejích. Dali jí vlastní pokoj i s koupelnou.
Studovat do Anglie jste odešla před čtyřmi lety na vlastní pěst. To bylo docela odvážné.
Nikdy jsem to tak nebrala. Hlásila jsem se i na české vysoké školy. Zakládají si ale na SCIO testech a všeobecných přehledech, na to jsem nikdy nebyla. Dostat se na univerzitu v Anglii mi přišlo jednodušší.
Musela jste na to ale mít dost našetřeno, nebo se při škole nadřít, ne?
Přivydělávala jsem si jako servírka. V Anglii ale mají zvláštní systém půjček pro studenty, díky kterému jsem pokryla většinu nákladů na bakalářské studium. Splatit ji budu muset pouze tehdy, pokud bych dosahovala určitého příjmu. U nás by to muselo být přes 30 tisíc.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
