"U psovitých šelem se často stává, že stres a obavy se projeví likvidací narozených mláďat, což se bohužel dvakrát přihodilo i u nás. Z toho důvodu se postupně přidávala další místa, aby si samice vybrala to, které jí bude k porodu nejvíce vyhovovat. Letos jsme v klidném lesíku ve výběhu zakopali betonovou skruž zakrytou větvemi a chvojím, a jak se zdá, bylo to správné rozhodnutí," popsala vedoucí zoologického úseku Petra Padalíková.

NAPROSTÝ KLID

V březnu chovatelé pozorovali změny v chování samice, která se začala stále více zdržovat v noře. Dopřáli ji proto naprostý klid. 

„Přestali jsme vstupovat do výběhu, neprováděli jsme zde ani úklid a dávali jsme jim jen krmení. Také jsme páskami ohradili všechny okolní cesty pro návštěvníky, aby nedošlo k nežádoucímu hluku a vyrušení," vysvětlila chovatelka Alena Hippmannová. Dnem D, kdy se malá šelmička prodrala na svět byl 17. březen.

Poprvé bylo mládě venku pozorováno 15. dubna ve večerních hodinách, tedy až v jednom měsíci života.

"Od té doby to bylo jen sporadicky, ale nyní by mělo k opouštění nory docházet stále častěji, mládě bude čím dál víc odvážnější, takže návštěvníci budou moci pozorovat celou rodinku. Více štěstí budou mít asi v pozdnějších odpoledních hodinách," dodává chovatelka.

Šakaly čabrakové chová ústecká zoologická zahrada od roku 2014.

Šakal čabrakový žije v jižní a východní Africe a obývá různorodé biotopy, i když dává přednost sušším otevřeným stanovištím. Žije v párech v přesně vyznačeném teritoriu, které si brání před ostatními jedinci. O mláďata se starají oba rodiče, s odchovem dokonce pomáhají i odrostlí potomci z minulého vrhu. Šakali se živí hlavně mršinami, kdy se přiživují na kořisti větších šelem, ale patří mezi všežravce, takže nepohrdnou ani různými plody a částmi rostlin či hmyzem. Své jméno dostali podle výrazné černé barvě srsti na zádech, která připomíná pokrývku s třásněmi (čabraku).