Kliknutím zvětšíteCo tato změna přináší, jak se osvědčila a co nového se za poslední tři roky stalo, nám přibližuje generální ředitel Severočeské vodárenské společnosti Bronislav Špičák.
Co jste se tedy za uplynulé tři roky dozvěděli?
Nejstručnější odpověď by mohla znít: funguje to. Pro upřesnění: ne že by před rokem 2019 severočeské vodárenství nefungovalo. Zásobování pitnou vodou, odvádění a čištění odpadních vod, investiční činnost, správa a obnova majetku, budování a modernizace infrastruktury – to vše vždy běželo. Od ledna 2019 bylo ale třeba zvyknout si na několik novinek. Začali jsme fungovat jako silná vodárenská skupina, skupina Severočeská voda: tedy Severočeská vodárenská společnost (SVS) jako vlastník, její dcera Severočeské vodovody a kanalizace (SčVK) jako provozovatel, tedy ten, kdo zajišťuje zásobování, stará se o odběratele, fakturuje vodné a stočné, pečuje o běžné fungování provozů a řadu dalšího. A vnučka Severočeská servisní, tedy zkušené hlavy a ruce a nohy, které dennodenně vidíme v celém regionu, kde zabezpečují servis našich zařízení, opravují poruchy, starají se o ty tisíce objektů a tisíce kilometrů potrubí.
A co je nejdůležitější: to vše je plně v rukou měst a obcí. 458 akcionářů, kteří mohou aktivně ovlivňovat rozvoj vodárenství v Ústeckém a Libereckém kraji, rozhodovat o něm a o financích, které směřují do obnovy a rozvoje infrastruktury. I zde jsme nastavovali postupy, které by akcionářům usnadnily přístup k informacím, došlo k rozšíření dozorčí rady provozovatele SčVK, kde stejně jako v SVS zasedli zástupci jednotlivých okresů.
Každý projekt má určité zásadní body, milníky. Jaké byly ty vodárenské a jak se povedlo je naplnit?
Příprava projektu Zajištění provozu vodárenské infrastruktury probíhala s velkým předstihem, už od roku 2013. Do projektu byli kromě našich odborníků a externích poradců aktivně zapojeni akcionáři. Ať už formou poradní skupiny, podrobných informací na pravidelných setkáních managementu a akcionářů, nebo oficiálními kroky, které bylo třeba schválit statutárními orgány a valnou hromadou.
V prvé řadě bylo třeba z mnoha možností vybrat ten správný model. Od extrému nedělat nic nového až k extrému druhému, tedy udělat vše od začátku a úplně jinak. Zvolená cesta byla tou nejrozumnější. Spolehnout se na tradici a dobré jméno vodárenských firem, které svou práci umějí, a dát možnost a odpovědnost městům a obcím, aby o naší vodě rozhodovali lidé u nás. Navazující procesy – právní, finanční, organizační a další – vycházely z tohoto prvotního rozhodnutí. Nebyly jednoduché a celý přechod k rutině trval tři roky. Mohu směle říci, že se povedl. A máme z toho radost.
Co bylo v této době nejtěžší?
Zvyknout si, že jsme jedna skupina. Vytáhnout z každé společnosti, potažmo z každého manažera i pracovníka to nejlepší a využít to pro společné úsilí o zjednodušení, zefektivnění a provázání všech procesů. Takhle to zní trochu šroubovaně. Ale jsou za tím stovky hodin diskusí, zvažování různých nápadů, porovnávání, vylepšování či opuštění postupů, které nás provázely téměř třicet let.
Často je slyšet o modernizaci vodárenských provozů. Co všechno to obnáší? Moderní materiály, moderní a chytré technologie, bezobslužný provoz?
Jednoduše řečeno: všechno to a také spoustu jiného. V našem regionu máme dvě velké výhody. Tou první jsou dostatečné zásoby vody, alespoň prozatím. Jde především o povrchové nádrže v Krušných a Jizerských horách, které jsou zdrojem více než poloviny potřebné surové vody a jsou navržené tak, aby zajistily její dostatečné množství i při dlouhotrvajícím nedostatku srážek.
Naší další silnou stránkou je unikátní propojenost vodovodních přivaděčů a hlavních řadů, a tím také nahraditelnost vodních zdrojů v celém systému. Je třeba si uvědomit, že skupina Severočeská voda zásobuje desetinu území a desetinu obyvatel České republiky. Naše vodovodní a kanalizační potrubí dosahuje délky 13 000 kilometrů. V tisícovce vodojemů máme zásoby pitné vody v objemu 640 milionů litrů. Starat se o tohle všechno není malý úkol a naše zařízení jsou náročná na údržbu jak stavební, tak provozní. V současné době modernizujeme několik velkých úpraven vody i čistíren odpadních vod, kde instalujeme nejnovější technologie. Na mnoha místech zkoušíme nové metody dálkového odečtu odebrané pitné vody, tak zvaný smart metering. Zabýváme se úniky vody z vodovodních řadů za pomoci družic a dalšími projekty, které nám technický rozvoj nabízí. To ale stojí nemalé úsilí našich více než 1800 zaměstnanců a pochopitelně i nemalé peníze.
A kvůli tomu cena vody stále roste?
Často se setkáváme s tím, že lidé netuší, jak se k nim pitná voda dostává a jak se zachází s odpadní vodou. Myslí si, že prostě navrtáme díru do země nebo načerpáme vodu z nádrže, přivedeme ji do vodojemu a dál do domácností. Že do kanalizace prostě odteče odpadní voda a tu jen tak vypustíme do přírody. Skutečnost je mnohem složitější. Zní to zvláštně, ale pitnou vodu je třeba vyrobit. Kdyby se člověk napil přímo z přehrady, tak mu asi nebude dobře. Tuhle vodu musíme zbavit mechanických nečistot, bakterií, musíme ji upravit tak, aby vydržela uložení ve vodojemu a přepravu vodovodním potrubím. Aby do domácnosti dorazila voda čistá, zdravotně nezávadná a dobrá. I z vody odpadní je třeba dostat vše, co lidé dokážou odpadem prohnat. Oleje, vlhčené ubrousky, ale třeba i starý kožich či stavební suť. To vše musí pryč, abychom do přírody vraceli vodu co nejčistší, ideálně lepší, než je ta, která potokem či řekou normálně protéká.
To vše budovat, modernizovat, opravovat, provozovat, servisovat, plánovat… těch sloves by bylo ještě hodně, stojí opravdu velké úsilí a peníze. A my na investice a provoz máme jen to, co naši zákazníci uhradí na vodném a stočném. V posledních letech se daří dosahovat i na státní a evropské dotace, za což jsme vděční. Dotace jsou ale jen doplňkovým zdrojem, voda musí být především samofinancovatelná, aby vše bylo dlouhodobě udržitelné a stabilní.
Uvědomme si, že za litr pitné vody, kterou dostaneme až do domu, platíme necelých 6 haléřů. Totéž za odvedení a vyčištění vody odpadní. Ve srovnání s vodou balenou je to cena víc než dobrá.
Vraťme se na závěr k projektu vlastnického modelu se servisním prvkem. Kdybyste měl vybrat jeho dvě největší pozitiva, která by to byla?
O severočeské vodě rozhodují severočeské obce a města. V jejich rukou a hlavách a na jejich odpovědnosti je vodárenský komfort Severočechů.
Nezačali jsme budovat novou, nákladnou korporaci. Jak jsem říkal na začátku, spojili jsme síly firem, které zde působí několik desetiletí a své práci rozumějí. Tímto spojením se daří lépe využívat silných stránek, letitých znalostí a zkušeností, což je vidět jak v každodenním provozu, tak při plánování a strategických úvahách. Cíl se nezměnil: dodávat lidem na severu Čech kvalitní pitnou vody a starat se o to, aby jí i další generace měly vždy dostatek.
(ks)
1
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
