Sportovně vyhlížející vedoucí uměla česky a ochotně podala informaci: „Většinou jezdíme v květnu, všechno je zelené a voňavé. Takhle brzy jsme tu ještě nebyli. Společnou fotku děláme u „hřibu". Myslím, že ta dnešní bude mít číslo devět. Jsme z Drážďan, pracovali jsme ve školství."

Od stadionu stál lístek 25 korun, v Tisé u kostela sv. Anny bylo krásně. V kopci mne dohnalo několik pejskařů s ohromnými batohy, později jsem je potkal s barevnými lany na zádech.

Prošel jsem loudavou chůzí levou část Skalního města, kde jsem byl sám, a zamířil na druhou stranu. U pokladny jsem se začetl do několika úředních listin, které vymezují pravidla chování ve skalách a pokračoval dál. „Tahle skála se jmenuje Žabí korunka, slouží lezcům spíše pro protažení před dalším složitějším výstupem. Nejlepší je Petra, proto leze první, aby připravila jištění pro dalšího. Druhý bude Viktor," vysvětluje student Honza, který plní úlohu mluvčího malé skupinky.

Po chvilce dva mladí sportovci příkladně slaňují, na zemi spřádají plány, kdo bude další. Všichni studují v Ústí nad Labem vysokou školu, obor aktivity v přírodě. Honza je z Harrachova, Viktor z Desné, Lukáš z Trutnova, šikovná Petra z Karlových Varů.

Na písčitých cestičkách byl pořádek, stovky malých smrčků vysázených v levé části Skalního města čeká na jarní deštík. Cesta zpět vedla kolem starého hřbitova, příjemné posezení se spoustou sportovních fotek nabízelo malé bistro u kostela. Studené pivo spláchlo prach, autobus přijel přesně. Hezký výlet!