Coby lektor znakového jazyka je Milan Holub zaměstnancem Městské policie, kde pracuje ve skupině prevence kriminality a dopravní výchovy. „Neslyšící jsou samozřejmě stejní jako my. Mají auta, bydlí, dělají nepořádek. Překládal jsem u případu, kde neslyšícímu ukradli kola. Jindy třeba neplatí alimenty nebo se poperou. Takže když něco provedou neslyšící nebo mají nějaký problém, policie potřebuje tlumočníka. A naopak, když potřebují neslyšící něco přeložit, zavolají mi nebo napíší esemesku a my přijedeme a zajistíme pomoc,“ popsal.

Jeho schopnosti využívají při své práci nejen strážníci, ale i Policie České republiky, soudy, úřady městských obvodů, školy a zdravotnická zařízení. Aktivně se podílí na činnosti Centra služeb pro sluchově postižené (CESPO). Je držitelem osvědčení o kvalifikaci tlumočníka znakového jazyka, které vydal Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR. Jeho dlouholetou práci ocenil i primátor města Ústí nad Labem Petr Nedvědický. „Je pro nás ctí, že s námi pracuje a pomáhá lidem s vážným handicapem, a moc mu za to děkuji,“ řekl.

Předávání syna za asistence policie. Foto z videa, které redakci zaslala matka
Kramerová versus Kramer po ústecku. Rodiče se už dva roky přou o syna u soudu

Ke znakové řeči se Milan Holub dostal už jako dítě. Byla vlastně, svým způsobem, jeho rodnou řečí. Oba jeho rodiče totiž patřili mezi neslyšící. Jako malý si dokonce on i lidé okolo mysleli, že slyší, ale je němý. Teprve ve školce zjistili, že umí mluvit a je vlastně kompletně zdravý. „Takže jsem se s tím sžil odmalička. Znaků je spousta, a pokud na něco není znak, tak ho musíme vymyslet. Jsem toho názoru, že to má vymyslet neslyšící, protože je to jejich jazyk. Třeba jsme měli dříve klubovnu na Doběticích a na to nebyl znak, musel se tedy vymyslet,“ přiblížil Milan Holub.

V Ústí nad Labem žije zhruba tisícovka neslyšících a nedoslýchavých, případně uživatelů implantátů. Když si ho sundají, v podstatě neslyší, takže také používají znakový jazyk. Mají tu své centrum služeb pro sluchově postižené, sídlící v Hrnčířské ulici. „Někdy před dvaceti lety hodně lidí nevědělo, že neslyšící u nás vůbec nějací jsou. Dnes už existuje poměrně velká osvěta, existuje zpravodajství pro neslyšící v České televizi. Přesto je lidé občas nechápou a smýšlí o nich mylně. Mnozí si třeba myslí, že když mezi sebou hovoří znakovou řečí a rychle jakoby mávají rukama, tak se hádají. Vnímají to jako hlasité dohadování. Ale ona to není pravda, prostě si jenom povídají, například líčí nějaké atraktivní zážitky,“ vysvětloval.

Nova dlažba před vchodem do Ústeckého magistrátu.
FOTO, VIDEO: Koukněte na novou dlažbu na Lidickém náměstí. Jak se vám líbí?

Co je z hlediska lidí s tímto postižením největším problémem? Právě nedostatek tlumočníků do znakové řeči. „Pro tuto profesi je potřeba skutečně obrovská trpělivost, což je ta hlavní potíž. Spousta začínajících tlumočníků ten nápor nevydrží. Neslyšící jsou upřímní a řeknou vám i nepříjemnou pravdu. Málokdo to unese. Když jdete tlumočit a dopadne to dobře, jste šikovní. Když ne, jste vy ten špatný,“ pokračoval tlumočník do znakové řeči Milan Holub.

Motivace další generace

Že se mu právě tento aspekt práce daří, potvrdila i učitelka se sluchovým postižením a matka dcery se stejným handicapem Sylva Přikrylová. „Naše komunita v Ústí nad Labem není velká, přesto je to pro nás rodina, která si pomáhá. Tak nějak musí. Přistěhovali jsme se sem před třinácti lety kvůli dceři, aby zde mohla navštěvovat speciální školu. Když jsme tehdy hledali někoho, kdo nám může pomoci, nasměrovali nás právě na Milana Holuba. Od té doby jsme spolu v kontaktu a vždy mi pomůže. Motivoval mou dceru s praktickou hluchotou, která v současné době studuje na Univerzitě Karlově obor Čeština v komunikaci neslyšících, a snad z ní bude stejně dobrý tlumočník, jako je právě on. Nyní se spolu setkáváme profesně, neboť mi pomáhá s neslyšící rodinou, která ale má slyšící holčičku. Logicky s velkými obtížemi v komunikaci, neboť zde není nikdo z širší rodiny, kdo by jim pomohl. Děkuji mu za vše, co pro mě, dceru, ale i ostatní udělal, dělá a věřím, že i dělat bude dál,“ napsala ve svém dopise vedení města a městské policie.

Na Střekově si řidiči nově budou muset od září za parkování zaplatit
Na Střekově si řidiči nově budou muset od září za parkování zaplatit

Mnoho lidí překvapí, že má každá země svůj vlastní znakový jazyk. Takže neslyšící kupříkladu z Prahy by nerozuměl neslyšícímu třeba z New Yorku. „Dokonce Morava má jiný, jinak to má Ostrava a Brno. Ty znaky jsou trochu odlišné. Samozřejmě důležité je, že si všichni rozumí. Když ne, zeptá se, co to znamená a oni mu to vysvětlí. Ale mezinárodní varianta existuje, tu třeba ovládá moje manželka. Ta je také neslyšící a klidně si vyjede do Portugalska, do Itálie, do Španělska. Když umí mezinárodní jazyk, dostanou se v podstatě všude. Jsou to úžasní lidé, šikovní. Dokážou všechno,“ dodal.

Zdroj: Janni Vorlíček