„Přesně před 75 lety jsem se znovu narodil. Tatínek, ten se nebál ničeho, ale maminka už nikdy v Ústí tramvají nejela,“ přiznal Jindřich Mach, jeden z přímých účastníků tragédie.

Tehdy na Bukově havarovala plně obsazená souprava jedoucí na lince 1, která odjížděla z Telnice směrem k centru Ústí nad Labem. Na téměř celou dobu klesající trati vinou přeplněnosti, možná nezkušenosti řidiče nebo snad i selháním brzd nabrala tramvaj postupně až sedmdesátikilometrovou rychlost.

Sloup tramvaj rozpáral

Po posledním prudkém klesání zvaném Walerův kopeček vjela do rozjezdové výhybky konečné Bukov, kde se vůz naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral. Vlečný vůz 105 byl v vymrštěn na další vlečný vůz s číslem 63 soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.

Poštovní schránka. Ilustrační foto
Kde je poštovní schránka, si málokdo vzpomene. Přitom jich v Ústí jsou desítky

Pamětník havárie Hanuš Adamec byl tehdy dítětem. „Hráli jsme fotbal, když tu najednou někdo přiběhl a křičí: ‚Kdo máte osobní auto, jeďte na Bukov, jsou tam mrtví a ranění.‘ Jako kluci jsme viděli jen tu tragédii. Podle mě byla tramvaj určitě přetížená, lidi jeli z výletu s borůvkami,“ přemítal ve středu.

Dvojnásobně překročená kapacita

Bilance této nehody byla děsivá: 30 mrtvých, 45 těžce raněných. Lehce se zranilo 31 lidí. Kapacita obou vozů, jež byla 88 lidí, byla tehdy téměř dvojnásobně překročená.

Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo kolem 30 tisíc lidí. Tehdejší vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul.

Snímky z výstavy o sesuvech, která je zčásti k vidění na UJEP a poputuje do Hradce Králové.
Sesuvy napáchají věcí. Jeden dokonce přestěhoval celý sad k sousedům

„Ani po tolika letech se nepodařilo zjistit příčiny nehody,“ řekl primátor Ústí nad Labem Petr Nedvědický, jenž přišel uctít památku zemřelých. „Je velice dobře, že se tu každý rok scházíme a vzpomínáme,“ dodal.

Pan Kulhánek, jemuž bylo v době nehody 5 let, položil u památníku rudou kytici. „Schází se nás tady každý rok méně. Je to logické, stárneme, a přece jen je to už dlouho,“ konstatoval smutně.

Památník, který se každoročně stává místem připomenutí a piety, byl na Bukově odhalen v roce 2007.