To vše kočírují trpěliví trenéři, kteří vzápětí ženou svůj tým malých fotbalistů na hřištěa nadšeně povzbuzují ke hře. Pokud tedy překřičí fandící rodiče a další příbuzné. To je ve zkratce miniliga. Díky ní se každý měsíc setkávají malí čutálisté, které je potřeba naučit nejen kopat do míče, ale hlavně být týmovým hráčem.

Jedna taková miniliga se koná každý měsíc v Libouchci na Ústecku a sjíždí se na ní fotbalové týmy z celého Ústeckého kraje. Pořádá ji kromě dalších dobrovolníků hlavně Vladimír Lacina, kterého všichni znají pod přezdívkou Láca. Má za sebou již 49. kol a nyní se bude 9. června konat jubilejní padesáté. „Mám motto: Dělám, co mě baví s těmi, co mě baví,“ řekl Deníku Lacina, který se nyní kromě sportu těší také z nové role. Stal se dědečkem dvou vnuků.

Pamatujete si na úplně první kolo miniligy? Kolik bylo týmů a kde se hrálo?
Současný formát miniligy začal 3. listopadu 2018 v hale v Libouchci, sešlo se19 týmů ve 3 skupinách. Vše to ale začalo už 14. června 2015 kdy jsem uspořádal první turnaj 3na3 na 4 malé branky v Chabařovicích. Měli jsme hodně dětí a všechny chtěly hrát a bavit se fotbalem. Čím více hřišť, tím více hráčů může běhat a střílet góly, nikdo nestojí. Oslovil jsem nějaké týmy a hráli jsme, bez výsledků a pořadí. Pro děti vždy byly připraveny nějaké odměny. Postupně jsem musel řešit další problém, a to věkové a herní rozdíly hráčů. Tak vznikly věkové skupiny a herní formy současné miniligy. Menší a začínající hrají 3na3 a větší 3+1. V hale 2+1. Stále hledám něco nového. Třeba turnaj 2na2 nebo 1na1 na 2 branky, hřiště s rozdílnými velikostmi branek.

Kolik dětí se průměrně sejde na miniligu nyní?
Naše miniliga trvá 2 hodiny, odehrajeme v průměru 70 utkání a zúčastní se 120-130 dětí ve 4 věkových skupinách. Každý tým hraje kolem 60 minut času.

Organizujete akci sám, nebo máte pomocníky?
Častá otázka, vše si organizuji sám. Na přípravu hřišť a odměn mi pomáhá rodina a kamarádi trenéři.

V neděli 9. června bude jubilejní 50. miniliga. Chystáte nějakou show?
Stále to řeším, hlavně chceme hrát a bavit se fotbalem. Nechte se překvapit.

Vladimír "Láca" Lacina
V srpnu oslaví 60 let
Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze, jsem držitelem licence UEFA Profi, Coerver trenér a Gymnathlon trenér
Ústecký patriot hrál fotbal za FK Ústí (dříve Armaturka), pak kluby z nižších soutěží (Střekov, Sebuzín,Malečov,SKP)
Od hraní přešel k trénování všech věkových kategorií (dospělí Střekov, dorost FK Teplice a FK Ústí, mládež v Teplicích a Ústí, a skončil u nejmenších
Začal budovat školičku a mladší přípravku v FK Ústí
Aktuálně trénuje v Chabařovicích mladší přípravku
Pořádá kempy, turnaje a školení pro trenéry

Zorganizovat takovou akci jistě není nic lehkého. Kolik jich ještě plánujete uskutečnit? Taková stovka, to by byla teprve oslava…
Když jsem začínal, tak jsem chtěl, aby co nejvíce dětí hrálo. Neřešit výsledky, pořadí v tabulce. Od toho jsou jiné turnaje a satelitní soutěže. Pak se to rozjelo, začal být zájem o tyto netradiční formy her. Ne každý klub má hodně dětí, navíc jsou tam věkové rozdíly a všichni chtějí hrát. Nikdo nechce jen trénovat. Začátky jsou pro každého těžké, fotbal je kolektivní sport. Dokud bude možnost a zájem, tak budu pokračovat, ale možná v jiném formátě.

Teď trochu s jiného soudku. Všeobecně se říká, že je dnešní mládež jiná, než bývala. Musí se k dětem při trénincích přistupovat také jinak, nebo jste zastáncem „staré, dobré školy“?
Trénovat děti v dnešní době je velká dřina a oběť. Obdivuji všechny trenéry v malých klubech co pro děti dělají ve svém volném čase. Obrovské věkové rozdíly a velké množství idividualit. A k tomu stále nespokojení rodiče. Dnešní děti jsou línější a pomalejší. Na začátku rodič rozhodne čemu se bude dítě věnovat bez ohledu jestli to chce. Vy se pak trápíte s jedincem, který se nudí. Na druhou stranu přijdou děti, které baví pohyb a parta dětí a to je radost trénovat. K otázce. Stále se učím, stále hledám cestu ke každému dítěti. Na někoho cukr, na někoho bič. Stojím na začátku jejich životní cesty, nevím jestli budou dál sportovat, jen se z nich snažím z vychovat slušné lidi.

Kolikrát také slýcháváme, že větší problém je s rodiči, než s dětmi… Jaký na to máte názor?
Věčné téma, trenér by měl trénovat a rodič dělat servis kolem. Jenže v Česku jsou všichni rodiče trenéři. Snažím se hodně s rodiči komunikovat a vysvětlovat co dělám a proč to dělám. Je jen na nich, aby se rozhodli, kde budou jejich děti hrát. Pokud se chtějí zapojit, určitě jim nebráním, rád je vyslechnu, ale poslední slovo mám já.

Mohlo by vás zajímat: Tanec a hudba z devadesátek. Takhle vypadal 90´s Open air festival Větruše

90´s Open air festival Větruše 2024. | Video: Deník/ Adéla Stejskalová