Raději neuvedu můj poslední konflikt s motorovou pilou, prohrál jsem tenkrát na body a musel uznat, že to byla legální těžba.
Omluvil jsem se a pohladil poražený dub. Vzpomínám si však na moment, kdy ve Všebořicích někdo uřízl u paneláku krásný smrk, protože vadil reklamě ve výhledu.
Dnes ji vidíte asi až z Telnice. Následovala chvilka napětí a ticho.
Módní jsou krbová kamna, skvělá věc. Prodejce dřeva najdete snad na každé trolejbusové zastávce. Nic proti nim nemám, většinou jsou to bezvadní a odvážní lidé. Jen si tak pro sebe říkám, co budou kácet za padesát let.
Lesní požár nikomu nepřeji, větrné polomy nelze předvídat, stejně tak jako sesuv půdy nad dálnicí. Moc dobře vím, jak dlouho musíte čekat na pořádný strom. Vysázel jsem jich několik, ten nejstarší už neobejmu.
Také jsem nechal na zahradě jeden porazit. Kořeny zvedaly chodník, větve sahaly do okna a při každém větším větru jsem nemohl spát.
Bál jsem se, že padne do ulice a někoho zraní. Představa, že jej sázel děda pro svého syna, mi dlouho bránila v rozhodnutí.
Rád pozoruji stromy, když odpočívají. Sníh ulehá jim do náruče a studený vítr ví, že se na jaře opět probudí.
Raději je fotím, než kácím.
