Ačkoli žije v centru Ústí nad Labem, nikdy na městečko nezanevřel, ani po tom, co získalo nedobrou pověst místa, kde žijí hlavně problémoví a chudí lidé. Aby mohl své vzpomínky dostat k co nejvíce lidem z Ústecka, oslovil redakci Ústeckého deníku, aby je zaznamenala slovem i obrazem. Čas je totiž neúprosný, každý ho máme přesně vymezený a Hanuš Adamec, ročník 1928, se letos dožil 94 let.

„Chodil jsem tu do německé školy a Československá republika byla skutečně demokratickým státem. Maminka byla Němka a tatínek pocházel z velmi chudé rodiny paličů cihel. Chodil jsem do německé školy, jelikož tu české nebyly. Tatínek se nakonec stal zdejším radním. Vzpomínám na konec války, kdy nás před odsunem zachránil tatínkův český původ, ačkoli už jsme měli sbalené kufry,“ poukázal.

Vzpomněl na starý zámek, jež padl za oběť stavbě dálnice D8, ve kterém před bitvou u Lovosic přenocoval slavný pruský král Friedrich Veliký. O kus dál zase žila rodina v chudých poměrech, neměla sociální zázemí a jedna jediná kamna. Odejít musela v roce 1946, i když patřila k rodinám sociálních demokratů. „Dostali k dispozici vagón na své věci, ale neměli nic. Jako dárek dostal jejich syn jízdní kolo, to pro něj prý byl ten největší dar, jaký mohl dostat. Byl jsem s nimi v kontaktu celý život, bohužel, všichni už zemřeli,“ povzdechl si.

Svou pouť za minulostí ale začal na zdejším Václavském náměstí. „Celé náměstí bylo vydlážděné kočičími hlavami. Kostel Narození Panny Marie, který pochází ze středověku, nechal na konci minulého století opravit biskup Otčenášek. Na snímcích z rakouské monarchie jsou ještě vidět věžičky a ty tam už nenajdete,“ vzpomínal Adamec. Připomněl i historii domů kolem náměstí. „Tady stávala radnice, městský úřad a po válce národní výbor. Ještě, když existovalo Československo,“ pokračoval. Během vzpomínání skončila v kostele mše a stařenky, které vycházely ven, okamžitě pamětníka poznávaly. „Hele, to je Hanuš! Co tu děláš, člověče, jak se máš,“ volaly na něj, znaly ho totiž z mládí.

Hanuš Adamec si kostel vybral schválně, protože chtěl, aby jeho vzpomínání okomentoval i zdejší kněz Jiří Voleský. „Není to velká farnost, ale žije. Dneska kostel patří Spolku pro záchranu kostela a ti se ho snaží postupně opravit. Opravili balkónky na věži, pokračují střechou. Postupně, protože to je drahé a nemají tolik peněz, aby bylo možné to udělat najednou. Další opravu čekají zadní stěny, které jsou promáčené,“ popsal trmický farář.

Další vzpomínání na Trmice dob minulých pokračovaly snímkem, na němž stojí nedaleko vchodu do kostela historická tramvaj linky číslo 3. Ty sem zajížděly z Ústí nad Labem. Stavěla nedaleko restaurace, místo níž je už mezi řadovými činžáky jen prázdná proluka s plotem. „O kousek dál stál dům doktorky Fridrichové Hoffmannové, její manžel byl zdejším radním. Měla tu ordinaci a byla maminka mého nejlepšího kamaráda Josefa. O něco dál bydleli Steinerovi, židé, kteří vlastnili obchod, koloniál. Za války museli odejít. Na kraji město mělo tu radnici, kde můj otec pracoval jako tajemník,“ líčil Adamec.

Náměstí bývalo centrem společenského a kulturního života. Na snímku, který byl dalším v řadě, stály díky ze Sokola, roku 1933. „Rostou tu čtyři lípy, ty už tu nenajdete. Na tramvaji je dvojjazyčný nápis cílové stanice, česky a německy. Tak to tehdy bývalo,“ poznamenal. Neopomněl ani připomenout osudy sloupu se sochou sv. Josefa. „Jako osmiletý kluk v roce 1936 jsem ministroval u jeho požehnání, po osmdesáti letech jsem s radnicí a církví organizoval jeho návrat na náměstí,“ zasmál se.

Hanuš Adamec věří neochvějně, že Trmice se jednou opět vrátí mezi místa s dobrou adresou. Šanci mají, jelikož zdejší zastupitelé připravili plán, který by měl věci zlepšit. Určitě by měla přibýt městská zeleň, nové povrchy chodníků a silnic, měl by zmizet asfalt a objevit se dlažba. Pěší zóna na náměstí by měla být spíš pobytovou, než průjezdnou. Dokonce na to mají studii a vytiskli si brožuru, která má plán představit zdejším lidem.

Podle starostky Trmic Evy Oubrechtové by na náměstí měl být prostor pro sezení i odpočinek a břehy Bíliny by mohly být využity jako malý amfiteátr. Všechno je samozřejmě o penězích a velkých, jak sama přiznává. „Chtěli bychom s tím začít po etapách a využít evropské dotace. Ideální by bylo během každých dvou let vybudovat jednu lokalitu, ale ze zkušenosti vím, že to bude nejspíš trvat mnohem déle. První bude revitalizace centra Trmic a vybudování nového náměstí před současným městským úřadem,“ dodala.