"Nikdo se o to nestaral, tak to prostě město někomu prodalo. Nevím, kdo je majitelem pozemků na druhé straně, ani mě to nezajímá. Jsem jenom zvědavý, jak to celé dopadne. Domky jsou to hezké, každý jiný, předpokládám, že jednou to bude zase místo na procházku se psem. Koupaliště to už ale nikdy nebude. Přes kopec to nebylo daleko, znám to tady dobře, jako kluk jsem tu byl celé prázdniny. Jednou jsme dokonce postavili vor. V dobách největší slávy tu byly stovky lidí," tvrdil prošedivělý pán.

Ten druhý, co jej doprovázel se na mě zle osopil. "Snad nejste jeden z těch domkařů? To byste mě opravdu naštval. Chodím tady procházkovým tempem každý týden. Na tu jejich stavbu s prominutím kašlu. Dříve vedla polní cesta ze Skorotic až k vodě, dnes je tam celá ulice i s veřejným osvětlením. Dokonce je tam i základní dopravní značení. Nevím, jestli se to dá celé projít, vyhnal mě pán s lopatou, že prý je to soukromý pozemek. Někde jsem se dočetl, že kolem vody měla být zachována přírodní zóna. Cestička tam někam vede, ale jestli to je ono opravdu nevím. Jak vytáhnete foťák, už tu je tajemné auto s přísným řidičem. Zkuste to a uvidíte sám," doplnil informaci.

Fotku jsem pořídil z bezpečného místa, žádný zákaz tam nebyl. Přeji novým domkařům, ať se jim tam dobře bydlí. Hlavně, aby tam zase nechtěli policejní stanici, jako v Božtěšicích. Uniforem je málo a rafinovaných spekulantů přibývá. Já se těším na podzimní výlov kaprů, to tam je vždycky živo, jako dřív.