Zdejší etnografové nemusí nic umělého vymýšlet. Stačí jim rekonstruovat původní historickou realitu. To je skanzen v Zubrnicích. Přesto všechno mu chybí peníze i lidé. Říká to ředitel František Ledvinka.

Jak se liší skanzen od muzea?
Práce ve skanzenu se částečně podobná práci v muzeu. Především sbírkotvornou a popularizační prací, tím myslím přípravy výstav a expozic. I odbornou a vědeckou prací se blíží muzejnictví. Prezentováním většího památkového celku, na rozdíl od muzeí, které sídlí převážně v „novějších" budovách, se také blížíme práci památkového ústavu. Ale na rozdíl od památkářů, usilujích o konzervaci dochovanch historických staveb, mají skanzeny jiné poslání. Muzea v přírodě se snaží o vědeckou interpretaci života a kultury v minulosti, pomocí expozice ve volné přírodě, obsahující prostorové, časové, společenské a přírodní souvislosti. Práce ve skanzenech proto složitější a náročnější.

Zubrnický skanzen ale není jen muzeum v přírodě, proč?
Tvoříme ho v „živé" historické vesnici. Navazujeme na její dochovanou historickou architekturu. Doplňujeme ji přesouváním hodnotných ohrožených drobnějších staveb z terénu. V severočeských podmínkách je to ideální řešení. Dovoluje navazovat na velké dochované objekty, které by bylo obtížné přesouvat do určitého místa. Výsledný obraz historické vesnice je tak přesný. Stejně postupujeme v nezastavěné části skanzenu, odborně nazývané extravilánová část, nazývané Mlýnské údolí. Můžeme tu díky dochovaným původním plužinám, vodním náhonům i troskám mlýnů vycházet z reality. Což v praxi znamená, že netřeba nic uměle vymýšlet. Stačí rekonstruuovat původní historické stavby. Právě tím se lišíme od většiny ostatních skanzenů. Jsme historicky objektivnější a navrch s charakterem ekomuzea.

Provoz asi není nejlevnější, jak jste na tom s penězi?
Proti zavedeným českým skanzenům i vzhledem k naší velikosti a úkolům, které chceme plnit, jsme bohužel značně podfinancováni. Stejně tak se potýkáme se zoufalým nedostatkem personálu. Náš roční rozpočet činí něco málo přes 3 miliony korun. Včetně mzdových prostředků pro sedm pracovníků.

Bylo to v minulosti lepší, myslím za komunistů?
Prosazování skanzenu nebylo vždy idylické. Oproti přejícím okresním orgánům, jsme pro krajské ideology byli téměř nepřátelé. Měli představu, že ústecké muzeum vytvoří krajskou expozici dělnického hnutí, zatímco my jsme se babrali s „nějakými domečky v Zubrnicích". Kdyby revoluce přišla později, tak by nám krajští papaláši ještě pořádně znepříjemnili život. Ale byl bych objektivní, na okrese se nám podařilo přesvědčit o potřebnosti skanzenu a sehnat finance. Tehdy šlo relativně snadno získat peníze, ale horší to bylo se stavebními kapacitami. Bylo jich málo a pracovní morálka bídná. Dnes je to naopak.