Augustin do Hraničáře dorazil ve čtvrtek 24. března večer s manželkou Irenou i jejich malými chlapci. Děti se novináři pochlubily, jak se učí česky i díky hláškám v autobusech. Starší Santos se vzdělává on-line s ukrajinskou učitelkou, zároveň už týden chodí do školy v Malečově. „První den přišel nadšený, děti to věděly dopředu a dostal hodně dárků na uvítanou,“ popsal Jan Formánek, kterému Charkované říkají „Chozé“. Označují ho za anděla, rodinu v těžkých chvílích odvezl z ukrajinsko-slovenských hranic do bezpečí.

Pomoc, kterou rodině i další lidé z Ústecka nabízejí, je velká. „Po 14 dnech se na tom nic nezměnilo,“ chválí si Augustin, který pochází z Nigérie a na Ukrajině byl 12 let. Je na něm ale vidět, že by byl radši, kdyby se o rodinu dokázal postarat sám. Jak byl zvyklý v Charkově. Tam se ale teď kvůli pokračující ruské invazi nejde vrátit. Zatím tedy dělá v severních Čechách po brigádách a hledá si pořádnou práci ve stavebnictví, kterému velmi dobře rozumí.

V Tašově u Ústí nad Labem ubytovali netradiční rodinu běženců z Ukrajiny.
Jako na Krymu. „Mistr Chozé“ ubytoval běžence ve středohoří, líbí se jim tam

V malém Tašově v idylickém Českém středohoří je už víc běženců: Ireniny sestry s dětmi, jedna z nich je těhotná, a k tomu jejich nechodící 81letá babička. Někteří z této skupiny v příštích dnech zamíří dál do Německa. Ukrajinci ve čtvrtek v ústeckém Hraničáři besedovali po filmu Krymský poklad. „Před devíti lety si do Amsterodamu půjčili exponáty z muzeí na Krymu. A došlo k anexi. Film řeší, komu se to má vrátit,“ popsal zápletku snímku organizátor Marek Mach.

Z nádraží ho odvezla k sobě domů

Příběh Augustinovy rodiny jsme v Deníku představili již dříve. Středoškoláka Vadima vyslali z Charkova do Česka jeho rodiče, kteří se rozhodli v ostřelovaném městě zůstat. Student cestoval několik dní na pražské hlavní nádraží. Zrovna tam dobrovolničila Zuzana Stibůrková z Ústí. Ta ho u sebe později ubytovala. Pořadatel Mach se na akci zeptal, co se Ukrajincům na Česku líbí. Augustin zmínil fakt, že tady lidé pijí pivo skoro i na oficiálních setkáních. „Je to pro mě něco zvláštního, ale zvykám si na to,“ usmál se Charkovan.