Češi spíš organizovali sbírku oblečení a hygienických potřeb, hraček. Tam, kde kdysi bývala restaurace a bar, je dnes improvizovaná herna pro děti. Malí rošťáci a rošťandy tu každý den pobíhají s autíčky, hrají deskové hry, mezi nimi se proplétají maminky. Hotel se rychle změnil ve vysoce funkční humanitární zařízení pro utečence před válkou na Ukrajině. 

V lobby posedává starší žena, na kterou se čas od času obracely Ukrajinky se svými problémy. Například, když se jim nedařilo proniknout do tajů českého sociálního systému, nebo potřebovaly poradit při hledání práce a bytu. „Lidi si všimli, že trochu mluvím česky, tak za mnou začali chodit se svými problémy s prosbou o radu a podobně,“ řekla na vysvětlenou.

Jmenuje se Nina Sedlaček. Když mluví, míchá dohromady ukrajinštinu s češtinou. Tak jako ostatní uprchlíci v hotelu pochází z Žitomirské oblasti, ze vsi Malinovka. Dorazili 7. března. „Pokoje jsou nádherné, jídlo máme třikrát denně, lidé jsou na nás moc milí a hodně nám pomáhají. Jsme za to velice vděční a spokojení. Kde můžeme, pomáháme také. Zorganizovali jsme se, uklízíme, myjeme nádobí, nechceme být na obtíž. Pomáháme si mezi sebou, jsme jako velká rodina,“ líčila. 

Předky má mezi volyňskými Čechy

Mezi řečí zavzpomínala na mládí, žila v malé vesničce o pěti stovkách lidí, kde se hovořilo česky. Školu ale navštěvovala ukrajinskou, tak jako ostatní děti a její kamarádi. Neví sice, který z předků odešel do ukrajinské Volyně, ale bylo to prý před 130 lety. 

„Já se už v ČR necítím, jako bych přijela do cizí země. Připadám si, jako bych se vrátila domů, do své vlasti. Už jsem sem odjížděla s tím, že tu zůstanu. Měly sem přijet už i moje děti, i já jsem přemýšlela, že pojedu a před čtyřmi měsíci jsem podala žádost o trvalý pobyt v ČR. Měli jsme letět z Kyjeva do Prahy, ale letiště bylo najednou zavřené, ten den začala válka,“ vysvětlovala. Je na ní ale patrný smutek. V Malinovce zůstala maminka, bratr, syn. „Voláme si každý den, lidé si zvykají na sirény, bombardování… Je to moc těžké,“ povzdechla si. 

Podle mluvčího společnosti CPI Jakuba Velena, které hotel Vladimir patří, k dnešnímu dni využívají ubytování v ústeckém hotelu Vladimir víc než dvě stovky uprchlíků a hotel je plně obsazený. Náklady na ubytování i stravu v plné penzi společnost plně financuje z vlastních zdrojů. 

Úřad práce v Ústí nad Labem.
Začalo vyplácení humanitární dávky. Fronty na Úřadu práce ale úředníci zvládají

„Pokud se stane, že si někteří ubytovaní po pár dnech najdou alternativní řešení nebo se třeba přestěhují za svými známými, velice rychle tyto uvolněné kapacity doplníme. Aktuálně je velice těžké dělat jakékoliv předpovědi, na jak dlouho to bude. My jsme otevřeni pomoci, situace na Ukrajině i potřeby uprchlíků sledujeme a jsme připraveni reagovat podle situace,“ poznamenal Velen. 

I zdejší děti už začaly docházet do školy. Na stravu jim, i těm ostatním, přispívá rodina zakladatele Centropulu Aleše Grafa. Vložili do svého Nadačního fondu Energie deset milionů korun. Cílem prý je pomáhat konkrétně, mimo současný dosah státního rozpočtu. „Po vzájemné domluvě jsme připraveni zareagovat na konkrétní požadavky magistrátu nebo nadace a financovat příslušnou formu pomoci. Zaměstnanci Centropolu se do pomoci uprchlíkům zapojují rovněž individuálně, v různých humanitárních organizacích anebo konkrétní pomocí pro lidi, kteří zůstávají na Ukrajině,“ přiblížila mluvčí Centropolu Monika Bartošová. 

Běženci z Ukrajiny ale nejsou v hotelu zavření celý den. Hledají si práci, ubytování, někteří jdou na nákup potřebného, anebo třeba jen tak si zaplavat. „Teď odpoledne třeba půjdou bazénu, když jim to město dovolilo zdarma. Moc to pomáhá psychice, odpočinou si,“ dodala dobrovolnice a překladatelka Mariia Stavniičuková.