Sociální pracovník Krajské zdravotní Josef Kočí je v práci v jednom kole. V Masarykově nemocnici se stará hlavně o zdravotně postižené pacienty, pomoc ale poskytuje i jejich blízkým a také zaměstnancům. K tomu přednáší, koordinuje dobrovolníky aj. Sám je při tom těžce handicapovaný.

Před 6 lety mu následkem prasklé cévky a vnitřního krvácení selhaly životně důležité orgány, 3 měsíce byl v kómatu a začaly mu odumírat všechny končetiny. Nakonec mu lékaři museli amputovat obě nohy pod koleny a později  i celou dlaň pravé ruky a prsty na  levé. Na nemocničním lůžku strávil 7 měsíců, dalších 6 pak ještě rehabilitoval doma.

„Nejhorší byl první čtvrtrok, když mě propustili z nemocnice. Člověk se těší domů, čeká, že tam bude vše lepší, ale není. V nemocnici donesou jídlo, nakrmí, umyjí, o všechno kolem vás se postarají, nic nemusíte řešit, je to takové skleníkové prostředí. A pak přijde krutý návrat do reality. K tomu se objevují různé asociace, třeba se podíváte z okna, vidíte svoje auto a uvědomíte si, že vy už ho nikdy řídit nebudete. A tak je to se vším. Padne na vás těžká beznaděj," líčil začátky domácího zotavování Josef Kočí.

Prvotní lítost a zlost ale zakrátko vystřídalo odhodlání postavit se tomu a dokázat, že ještě není na odpis. Ač dostal plný invalidní důchod, rozhodl se vrátit na střední školu, kde předtím učil, alespoň jako externí lektor.

O půl roku později mu pak tehdejší primářka rehabilitace ústecké nemocnice nabídla, jestli nechce nastoupit u nich a pomáhat pacientům vyrovnat se s jejich handicapem.  Měl na to nejen vzdělání, ale paradoxně i kvalifikaci v podobě svých zkušeností a tak na nabídku kývl.

Josef Kočí přebírá Cenu Olgy Havlové z rukou Dany Němcové, předsedkyně správní rady Nadace Olgy Havlové.Po pouhém roce se tak z pacienta na pokraji smrti stal zaměstnanec nemocnice. Připouští, že to není lehké, ale je spokojený, že se i s tak těžkým handicapem dokáže uplatnit. Tvrdí, že největším nepřítelem člověka je jeho vlastní pohodlnost a když ji překoná, zvládne  i to, co se zprvu zdálo nemožné. „Práce mě baví a naplňuje. A jsem i hrdý, že od společnosti nejen beru, ale i jí  něco vracím," dodal šestapadesátiletý muž.

Že svou práci dělá dobře,  to dokazuje skutečnost, že ho hned několik lidí, zástupce sdružení zdravotně postižených, pacientka, rodinný příslušník pacienta, dobrovolníci i zdravotník z nemocnice, nominovalo na prestižní Cenu Olgy Havlové. Tu Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové uděluje jednou ročně osobnosti, která navzdory svému těžkému zdravotnímu handicapu pomáhá ostatním. Ústečan Josef Kočí se v úterý stal  jejím 18. nositelem v Česku.

„Je osobností výjimečných kvalit, nezlomnosti a podpůrné síly. Nominací jsem mu chtěla poděkovat za jeho ochotu pomáhat lidem v těžkých situacích, a to jak odborným poradenstvím, tak i vlastním příběhem. Je to výborný pracovník a hlavně člověk," řekla ředitelka Dobrovolnického centra Lenka Černá, jedna z těch, kteří jej nominovali.