Každý, kdo vstoupí na Mírové náměstí v Ústí nad Labem, šlape po historii, staré zhruba 6,5 tisíc let. Nacházelo se tady totiž sídliště lidí z mladší doby kamenné.

Jeho pozůstatky objevili archeologové docela nedávno. Ostatně, prehistorické památky lidé na Ústecku nacházeli od pradávna.

Z doby kamenné

Výzkum, který vedl na ploše na ploše pod Palácem Zdar Petr Lissek z mosteckého archeologického ústavu, prokázal, že na podstatné části dnešního centra Ústí nad Labem žili v rozsáhlém sídlišti lidé v mladší době kamenné. Jeho existenci prokázaly nálezy sídlištních jam a část rondelu, velké kruhové stavby o průměru přibližně 80 metrů.

K tomu kamenné nástroje a keramiku, náležící takzvané kultuře s vypíchanou keramikou z mladší doby kamenné, která tu žila v období 4 900 4 200 př. n. l. Tým si mohl připsat prvenství nálezu rondelu v severozápadních Čechách. „Jedná se o jednoduchý hrotitý příkop. Prozatím je odkryta jeho část, vstup zachycen nebyl," popisuje nález archeolog Lissek v závěrečné zprávě z výzkumu.

Vzhledem k tomu, že naleziště měla po prozkoumání stavba multifunkční budovy paláce zničit, rozhodl se tým vytvořit latexový otisk průřezu rondelem. Otisk dnes visí v Informačním centru města Ústí.

Další část sídliště pak odkryli archeologové pod domy Falk a Hocke, či OC Forum v pozdějších letech, vedený Martou Cvrkovou z ústeckého muzea. Výzkumy samozřejmě odkryly i pozůstatky osídlení z dob pozdějších, až k druhé světové válce. Například zničený mrazák, v němž během bombardování roce 1945 zahynuli lidé, kteří se tu schovávali, nebo sklepy středověkých domů.

Přemyslova otka

Ve sbírkách ústeckého muzea leží množství předmětů z doby kamenné i těch, co přišly po ní. Cesta k moderní archeologii ale nebyla jednoduchá. Tak se mohlo stát, že na straně jedné při stavbě Spolchemie vědci prozkoumali první nálezy kultur s lineární a vypíchanou keramikou na Ústecku už v letech 1877 až 1878.

Zatímco na straně druhé v letech 1904 až 1906 v Hartmannově cihelně na Klíši zničili dělníci s požehnáním jejich zaměstnavatele při těžbě hlíny sídliště kultury nálevkovitých pohárů. Zachránit se podařilo jen pár artefaktů a to ještě bez nálezových okolností. Právě ty jsou pro výzkum nejdůležitější.

Nálezy z pravěku to vůbec neměly jednoduché. Podobně jako proslavený stadický nález takzvané Přemyslovy otky, učiněný nádeníkem Ignatzem Honolke z Habří 20. října 1836, když ten den dopoledne kopal pod Volskou horou na pravém břehu Bíliny.

Zrezivělý kus železa, připomínající neobvykle velikou otku nádeník předal stadickému rychtáři Franzi Guthovi, jež Honolkeho ten den zaměstnal. Nález by asi zmizel beze stopy už tehdy, kdyby ho hrabě Kašpar Štemberk nepředal Společnosti českého musea a nestal se součástí prvního inventáře archeologické sbírky Národního muzea.

Přemyslova otka nakonec stejně zmizela a pouze z nákresu lze říci, že to s největší pravděpodobností laténská, tedy keltská, sekerka.

Kšeftování s kostmi

Další archeologický nález se stal obětí lidské hamižnosti. Pravěké pohřebiště odkryla povodeň ve Veselí u Neštěmic 29. března 1845. Zbytky koster chtěli zdejší kostelník Franz Böhm se svými společníky prodat Národnímu muzeu.

Tak se zčásti i stalo, ale nakonec se s učenou společností nepohodli kvůli proplácení a kostry skončily zakopané u kostelní zdi.

Kvalitnější archeologické bádání na Ústecku započalo až po založení zdejšího muzea 5. ledna 1876. Respektive 1894, kdy byl na místo kustoda v ústeckém muzeu přijat Adolf Kirschner, který zde ještě téhož roku založil archeologické oddělení a jeho sbírky zvětšoval sběry, nákupy i vlastními výzkumy.

První badatelé

Nejslavnější nález Adolfa Kirchnera ovšem není z doby kamenné. „Našel husitský kachel se sv. Václavem ve Svádově," vysvětlil Vladimír Kaiser, šéf ústeckého archivu, kde mohou badatelé nahlédnout do Kirchnerovi pozůstalosti. „On k stáru, když už byl senilní, psal kroniku první světové války. Sesbíral obrovské množství dobových fotografií a pohlednic," líčil Kaiser.

Bohužel, jeho práci poznamenala řevnivost ze strany Regionálního muzea v Teplicích, kde v té době působil jeden ze zakladatelů moderní archeologie Robert Weinzierl.

Spory utichly až po roce 1905, kdy se ukázalo, že ústecké muzeum může zajistit výzkumy se stejnou odbornou erudicí, jako jeho teplický protějšek.

Prvním skutečně profesionálním archeologem ústeckého muzea se ovšem stal roku 1923 až Ernst Simbriger. Ten znovu uspořádal archeologické sbírky a přeevidoval je. Vedl například záchranné výzkumy na Střekově a v Tuchomyšli z roku 1928.

„Simbriger a Kirschner položili základy historické a archeologické sbírky ústeckého muzea v naprosto odlišných podmínkách, legislativních i společenských, než jsou dnes. Postarali se o to, aby nálezy z Ústecka zůstali tady a neskončili v učitelských sbírkách, nebo v Praze v Národním muzeu," hodnotila jejich práci ústecká archeoložka Eliška Weisnerová.

Nálezů přibývá

Roku 1931 prozkoumal žárové pohřebiště lužické kultury na Střekově, Angelbergu a v letech 1932 až 1935 též lokalitu se zbytky sídliště z mladší doby kamenné a starší i mladší doby železné v Tuchomyšli a další. Jeho působení na Ústecku ukončil po roce 1945 odsun do Německa.

V meziválečných letech minulého století na Ústecku působili například lovosický učitel Gustav Just a středoškolský profesor Otto Tschakert, kteří ve 20. letech hledali na místech náhodných nálezů pravěkých artefaktů při povrchové těžbě uhlí v dole Petri, či Königově, Rohnově a Plesově cihelně v 19. století.

Po druhé světové válce začal výzkum prehistorie Ústecka nabírat na obrátkách. Stačí se podívat na seznam nálezů jen z doby kamenné, abychom si o tom udělali obrázek. Tábořiště lovců mamutů pod dálnicí D8. Sídliště lidu s lineární keramikou na dole Petri, kde vědci našli unikátní hliněnou mužskou sošku. Výjimečnou svým pohlavím, neboť běžnější bývají nejrůznější ženské „venuše".

Evropský objev

Anebo evropsky významný objev pohřebiště pastevecké kultury se šňůrovou keramikou u řeky Bíliny. O to cennější, že tito kočovníci si nejspíš své sídliště nestavěli a dávali přednost sezónním táborům, na rozdíl od předchozích zemědělských kultur. I toto naleziště prozkoumala se svými kolegy ústecká archeoložka Marta Cvrková, dnes již v důchodu.

Za zmínku stojí i výjimečný polykulturní areál v Trmicích. Na břehu říčky Bíliny byl objeven roku 1989 během skrývek ornice při stavbě přípojky k dálnici D8. V následujícím roce tu na dvou plochách, Trmice 1 a 2, prováděli záchranný výzkum Marta Cvrková z ústeckého muzea, Drahomír Kouteckýz archeologického ústavu v Mostě.

Odkryli zde sídliště z eneolitu, tedy z doby měděné. Patřilo lidu kultur pozdně jordanovské, nálevkových pohárů (KNP) proslulé megalitickými stavbami, mimo to i sídliště únětické, lužické a laténsko-římské.

Z hlíny a dávnověku se tak díky archeologům dostávaly na povrch poznatky, které potvrdily, že lidé na Ústecku žili s malými přestávkami už před patnácti tisíci lety, ne-li mnohem dříve.