Když jsem jí přinesl dvě velké fotky, Střížák a Dubičky, začala Anna Walterová, 102 letá Ústečanka, s vervou vyprávět o výletech. V jejím dalším vzpomínání pro Deník jsme prošli společně snad všechny kopečky a vyhlídky na Ústecku. Znala je všechny. „Dřív se tolik necestovalo po světě, pěší turistika byla považována za českou vlastivědnou nadstavbu," upozorňuje hned na začátku Anička Walterová.

Malečov, Sněžník, Tisá, Buková hora, Dubičky, Komáří vížka, Milešovka, Telnice, Špičák, Nakléřov. Všude byla několikrát. „Města se změnila, příroda je stále krásná, jen hospůdek v kopcích ubylo," srovnává pamětnice a pokračuje: „Nedávno tu byl syn Karel a řeč přišla na Adolfov. Chodívala jsem tam v zimě i v létě. Byla tam stylová hospoda U Fialů, tam se scházeli místní chalupáři s turisty a vždycky se našla nějaká kytara. Prý je zavřená, což mě překvapilo." Důkazem toho, že sever je skutečně krásný, byl podle ní zájem Pražáků o chalupy v příhraničí. „Vyhlášená byla lokalita kolem Chřibské, Bedřichov, Hřensko," vyjmenovává Anna Walterová.

Na chvilku se zamyslí a vzápětí chce vědět, co je nového v Ústí. „ Něco mi řekne syn, něco vypátrám z rádia, televize má jiné starosti, na noviny už moc nevidím," vysvětluje svoji žádost.

Proč ne, v Ústí se stále něco děje. Nové nádraží, hotel Clarion, přestavba fotbalového stadionu, prázdné obchody na Masaryčce, bourání staré porodnice, výstavba nové lanovky na Telnici a ústecká hymna Petra Lüftnera jako bonus. Poslední informace ji skutečně zaujala, harmonikáře prý zná její vnučka Andrea. Bylo rozhodnuto, přeskočila na umění.

Laskavý humor

„Rádio mám nastavené na ústeckou stanici, kde dávají různé vzpomínkové pořady nebo hrají písničky na přání," konstatuje Anna Walterová.

Ráda prý naslouchala moudrým radám Jiřího Voskovce, Jana Wericha, Miroslava Horníčka.

„To byli velikáni doby, které nikdo nepřekoná. Před válkou i po válce měli stejný humor, laskavý a chytrý. Když byl Horníček později v televizi v Hovorech, to byl pro mne svátek. Vyprávění moudrých lidí vás obohacuje, někdy se i rozhodujete podle nich, jejich zkušenost berete za svou. Hezký pořad byl třeba o Jirkovi Krampolovi, pan Lipský toho také dost zažil, Karel Hála mne překvapil, pan Štědrý uklidnil svou seriozností," vypočítává.

Někdy ale osloví posluchače i náhodný vzkaz přes rádio. „Jednou vzpomínala na Libouchec paní z Německa a já ji znala. To se vám hned vybaví všechno, jména, spojitosti zapadají do sebe. Současná technika je perfektní, někdy až moc," říká Anička Walterová a hned připomíná pobyt spisovatele Karla Maye v Brné, Richarda Wagnera na hradě Střekov.

Vánoce

Na další už nebyl čas, na stole se chystal oběd, tak jen krátce něco o Vánocích. „Zažila jsem dvě války, to byly smutné Vánoce. Ráda však vzpomínám na plnění dětských snů, těch bylo mnohem víc. Končívaly převážně radostným výkřikem a slzičkami štěstí. To, že byly trochu jiné vánoční ozdoby v roce 1920 než dnes, je snad každému jasné. Krájela se jablíčka, odlévalo olovo, na stole byla domácí vánočka, sváteční ubrus. Náš bramborový salát je jiný než ten německý, ochutnala jsem oba, vyhrál ten český. Konec roku se blíží, užijte si ho ve zdraví Ústečané a plňte si své sny," vzkazuje Anna Walterová.