Karel Karika z hnutí Pro!Ústí vzpomínal na podzim před 29 roky, na teplickou demonstraci za čistotu ovzduší, kdy s ostatními demonstroval proti zákazu vycházení. „Byl to prvopočátek Sametové revoluce 17. 11. 1989 v Praze. V Teplicích jsme ukázali, že se jich přestáváme bát. Byl to nádherný pocit,“ řekl Karika.

První den se v lázeňském městě sešli lidé kvůli ovzduší, druhý den opadal strach a přidávali se obyčejní lidé, kteří také měli plné zuby ovzduší i systému. „Třetí den, 13. listopadu, když jsme stáli před KSČ v Teplicích za Priorem, nám tajemník slíbil, že s námi 20. listopadu promluví na stadiónu. Události na pražské Národní třídě v Praze slib předběhly, vše se začalo měnit. I když byly připravené různé složky, v Ústí i lidové milice, nic se nestalo. Odpor lidí byl tak silný, že jakýkoli zásah proti obyčejným lidem by se nedal ustát nikde ve světě. Napomáhala tomu i perestrojka v Rusku, dávala více svobody lidem,“ ohlédl se Karika.

„Když si na svůj pocit před 29 lety vzpomínám, je mi smutno, kam naše demokracie došla. Že se řítíme zpět do totality, do systému jako je v Polsku nebo v Maďarsku. Je to naprosto šílené, vůbec se s tím nedokážu smířit,“ dodal u Zoubkovy sochy bývalý místostarosta ústeckého centrálního městského obvodu Karel Karika. „Ale stále věřím, že tento národ má naději. Že je tu víc poctivých a slušných lidí, než těch zhlouplých z dezinformací z Ruska, které se na nás řítí ze všech stran.“

Ústečan Jakub Žídek si ještě vzal slovo: „Na rok 1989 vzpomínky nemám. Ale mám pocit, že je čím dál důležitější připomínat, že o demokracii a svobodu je třeba se bít. Je třeba aktivně pro to něco dělat, neztrácet naději. Před chvíli jsme se tu bavili o tom, jak je v Ústí hodně lidí zklamaných, co se tu stalo při volbách. Ztrácejí naději a říkají, že už to nemá smysl. Ale má. A dokud to budeme říkat, smysl to mít bude. To je nejdůležitější: Nesmíme ztrácet naději, touhu jít za svobodou a demokracií. A pokud budeme chtít, šance a naděje tu bude.“