Mírové náměstí je dnes centrem města. Jak se zdá z archeologických výzkumů, bylo jím i ve vrcholném středověku. Městské hradby a jejich vývoj však zůstávají nedořešenou záhadou.

„Půdorys města prozrazuje jeho postupné narůstání kolem nepravidelného čtyřúhelníkového náměstí, které pouze na západní straně uzavírala fronta jednorázově plánovitě postavených domů," popisuje Lenka Bobková v Dějinách města Ústí.

Například Dlouhou ulici máme doloženou už z roku 1443. Původně ale byla zastavěna pouze po jedné, severní straně. Městský kostel Nanebevzetí Panny Marie stál mimo náměstí. Odděleně stálo někdejší hradiště s kostelem sv. Vojtěcha, vlastně jen pár kroků vzdáleného od kostela městského.

Městské hradby

Jen těžko lze dnes říci, kdy městští obyvatelé dostáli svému závazku vůči králi a nechali vystavět městské hradby. Listina Přemysla II. k rokům 1276 až 1278 hovoří o prodloužení čtyřleté lhůty k jejich vystavění o čtyři roky.

Záznam je ovšem sporný, protože ho známe pouze z formulářové sbírky Jindřicha z Isernie. Lze se domnívat, že listina hovoří pouze o ideální, ve skutečnosti nikdy nevystavěné předloze. „Podle instrukcí mají být hradby opatřeny věžemi, baštami, příkopem, valem a parkánem, výdaje se stavbou spojené měly zaplatit výnosy městského soudu," vysvětluje historička Bobková.

O hradbách nic nezjistíme ani ze zástavy z roku 1282, kdy se Ústí společně s částí severních Čech dostalo do držení braniborského markraběte Oty náhradou za propuštění kralevice Václava II.

Hrad a město

Už následujícího roku ale Rudolf Habsburský, vítěz nad Přemyslem Otakarem II. od Moravského pole, a ovšem také tchán mladičkého krále, však zástavní závazek zrušil. Město Ústí tak připadlo zpět českému králi a samozřejmě také ústecký hrad s příslušenstvím.

Z textu ovšem vysvítá jistá zajímavost. Město Ústí a ústecký hrad se doposud považují za dvě rozdílná místa, nehledě na jejich těsnou blízkost. Z toho, zdá se, také vyplývá, že je zřejmě neobklopovala společná hradba.

Na konci 13. století ale už pravděpodobně hradby stály. Archeologové objevili část přemyslovských hradeb s baštou v místě, kde dnes stojí magistrát. Nicméně, za městskými hradbami zůstal ležet právě onen zeměpanský hrad i s kostelem sv. Vojtěcha.

Spolu s nimi i podhradí a „villa" na levém břehu Bíliny, už neexistující sídliště na „Ostrově" na soutoku Labe s Bílinou a také domy na Předmostí, kde sídlili hrnčíři, odtud pak vznikl název ulice Hrnčířská.