V samých počátcích českého státu se o jeho budoucnosti dvakrát rozhodovalo u ústeckého Chlumce. Poprvé  24. srpna 1040, podruhé 18. února 1126. První datum se váže k ostudné zradě knížecího družiníka Prkoše. Druhé pak ke slavné bitvě, již tu vybojoval kníže Soběslav.
Německý císař Jindřich III. už nějaký čas hladově sledoval České knížectví. Jako záminku k válečnému tažení si vzal polskou výpravu knížete Břetislava do Polska a vytáhl proti němu v srpnu 1040.

Zrada a sláva

Část vojsk vedl zemskou bránou na Domažlické stezce. V bitvě u Brůdku dostal od knížete Břetislava napráskáno. Druhý proud vojska táhl pod vedením markraběte míšeňského Ekkeharda II. skrze Nakléřovský průsmyk. „… jedinou cestou, kudy se chodí přes Srbsko a kde je východ z pomezního hvozdu do naší země přes hrad Chlumec," napsal kronikář Kosmas.

Chlumec měl bránit knížecí družiník Prkoš. Ekkehard dorazil do hraničních lesů až 24. srpna, přitom z Donína to měl jen třicet kilometrů. Zřejmě vyjednával s Prkošem, který pak nerozmístil vojsko v chlumeckých opevněních. Břetislav mu za to nechal vyloupnout oči, useknout ruce i nohy a hodit do řeky.

Bitvou u Chlumce o 86 let později vyvrcholil spor o knížecí stolec mezi nejstarším Přemyslovcem Otou II. Černým a Soběslavem, který podle kronikáře Kosmy po nástupu na stolec získal podporu silných českých rodů a Otu vyhnal z Čech. Ten hledal pomoc u královského dvora v Řezně. Německého krále Lothara III. přesvědčil, aby mu poskytl vojsko. Vyrazili do Čech dřív, než se shromáždila říšská vojenská hotovost a v době oblevy po tuhé zimě.

Těžký sníh se stal pastí, v níž němečtí ozbrojenci uvázli. Soběslavovi muži je zmasakrovali. Padl i Ota II.