„Poznali jsme mnoho krajin, lidi a jejich život. Viděli jsme, že pod globální slupkou, obchodní centra, fast foody, konzumní způsob života, komunikace či telefonní sítě, existují velké rozdíly etnické, náboženské a sociální. Viděli jsme, jak se svět dynamizuje ve svém vývoji, a ukazuje, že nakupené problémy pramenící z těchto rozdílů jsou daleko složitější, než jsou problémy, před kterými stojí naše společnost," říká Jiří Anděl.

Kde všude jste při cestě kolem světa byli?
Trasa Dubaj – Sri Lanka – Malajsie – Austrálie – Havajské ostrovy – San Francisco – Las Vegas a Stockholm měla délku přes 52 tisíc kilometrů, z toho rozhodující část připadala na letadla, kde jsme strávili 51 hodin. Použili jsme 8 leteckých linek, z nichž nejkratší let trval 2,5 hodiny a nejdelší z Las Vegas do Stockholmu 10 hodin. S nízkonákladovými leteckými společnostmi byla celková cena letenek okolo 28 tisíc na osobu. Například letenka z Kolomba do Kuala Lumpuru za tisícovku nebo z Prahy do Dubaje za necelé 3 tisíce. Ale to byla asi jen třetina nákladů, větší část tvořila místní doprava, stravování a zejména ubytování. Neodolali jsme například slevám dvou pětihvězdičkových hotelů, jeden Turtle Bay na Havaji a druhý uprostřed džungle na Sri Lance.

Jakými různými prostředky jste cestovali?
K dlouhým přesunům jsme pochopitelně použili letadlo. Na Sri Lance, Malajsii a USA jsme měli k dispozici auto z půjčovny. Na kratší vzdálenosti jsme s velkou spokojeností využívali hit posledních let tzv. Uber, umožňující zákazníkům s chytrým telefonem zadávat žádosti o jízdu, jež je následně předávána řidičům zapojeným do sítě Uber, využívajících svá vlastní auta. Jízda je rychlejší, příjemnější a hlavně levnější než s klasickým taxíkem.

Mohlo by vás zajímat: Cestovatel Martin Loew: Kubánci mají na své pomeranče soustruhy

V každé zemi bylo něco, co nás zaujalo, ale záhy se objevilo něco, co pozitivní pohled negativně překrylo. Tak třeba velkolepý dojem ze Sri Lanky, díky rozmanité přírodě a milému obyvatelstvu, byl převrstven chudobou, kterou bylo vidět na každém kroku. Ulice plné lidí, kde z nich řada i přespává. Všude zmatek, hluk a nepředstavitelný zápach. Přesto jde o lidi, kteří ve srovnání s dalšími zastávkami působí nejšťastněji a mile se na nás usmívají a mávají. Obyvatelé zde žijí vlastním životem. K obdivu slouží nádherná příroda, všudypřítomné opice a stavební areály zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Ať jde o město Galle, vybudované Nizozemci na jihu země, Kandy se svatyní ukrývající zub Buddhy či Sigiriyu – 200 m vysokou Lví skálu s pevností na samém vrcholu. Nadšeni jsme byli i ze Sydney, San Franciska a světlé okamžiky jsme zažili i na Havajských ostrovech.

Pocítil jste například v Dubaji nějakou změnu ve svém běžném chování jakožto Evropana?
Ani ne, přestože jde o přísně islámskou zemi, kde se principy náboženství promítají velmi silně do každodenního života. Spokojeným obyvatelům nevadí, že zde neexistují svobodné volby.

A co obava z muslimů?
Tu jsme neměli. Tamní muslimové se naopak podivovali, proč se jich tolik bojíme. Muslimský Pákistánec nám vyprávěl, že oni sami mají také strach z teroristů. Přes hranice k nim přišli Talibánci z Afghánistánu a ti u nich páchají krvavé teroristické útoky, o kterých se ve světě většinou nemluví, ani nepíše. Po návratu jsem si našel informaci za zahraničních zdrojů, že například v roce 2015 bylo v Pákistánu 1236 teroristických útoků, při kterých zahynulo 1847 osob. To člověka zamrazí. Tady si člověk teprve uvědomí, v jaké klidné a šťastné zemi žijeme.

Odvážíte si z cesty i nějaký nejhorší zážitek?
Pochopitelně, že na tak dlouhé cestě se objevují problémy a nečekané negativní zážitky. Dokonce jsme si vedli žebříček největších zklamání, tzv. hvězdnou pěchotu (ale také naopak o zážitcích nejvíce pozitivních). V negativním žebříčku vyhrál zážitek v města Galle na jihu Sri Lanky, kde jsme se chtěli po nočním přeletu konečně vyspat. Od odpoledne v mikrofonu v blízkosti domku, kde jsme byli ubytováni, zněl nekonečný monotónní hlas buddhistického mnicha zpívajícího slova „bambula džambula …" a tak stále dokola. Po půlnoci na čtvrt hodiny jeho zpěv ustal, a když už jsme usínali, dal se znovu do díla a vydržel snad až do 4 hodin po půlnoci. Jak jsme potom ráno vypadali, si nepřejte vidět.

Co vám ještě nebylo příjemné?
Dosti katastrofální byly i některé pokrmy na Havajských ostrovech. Nejvíce nás tam však ohromila komercializace turistiky. Její aktéři se snaží za každou cenu „vytěžit" z návštěvníků doslova poslední dolar. Například v jedné lokalitě se zde natáčel film Jurský park. Scéna, která se objevila ve filmu, jak jsme si ověřili, trvá cca 2 minuty, a na tomto zlomku z celého filmu zde vytvořili obrovskou show pro turisty s širokým obchodním zázemím. Všude reklamy o nezapomenutelných zážitcích z jízdy na koni či na čtyřkolkách po Jurském parku, kterou bylo třeba si objednat dlouho dopředu. Realita pak byla dosti jiná. Půlhodinové putování na koních v bahně působící navíc jako zpomalený film. Podobné zveličení reality lze sledovat i při návštěvě tzv. Polynéského kulturního centra, kde jsou postaveny repliky stavení z Polynésie a opět vše s obrovskou pompou.

A co nejlepší zážitek?
Těžké je rovněž vybrat nejlepší zážitek, těch byla zase celá řada. Ať už jde o výstup na Lví skálu na Sri Lance či Modré hory v Austrálii. Toto mohutné pohoří je oblastí nezvyklých přírodních krás, na mnoha místech je rozerváno propastmi, kaňony, soutěskami a roklinami. Modré hory jsou porostlé vzácnými druhy eukalyptů, z jejichž listů se vypařují nestabilní oleje a ty způsobují charakteristický modrý nádech, jenž je během horkých dní zahaluje. Pochopitelně skvostné je San Francisco, označované za jedno z nejkrásnějších měst na světě. Nás zaujalo i Silicon Valley jižně od San Francisca. Název zahrnuje asi 19 sídel, roztroušených v údolí San Jose. Zážitkem bylo i získání jednoho dne navíc, a to po překročení datové čáry z východní na západní polokouli. Měli jsme tak dvakrát oběd, jednou v Sydney a podruhé v Honolulu.

Proč jste se rozhodl vydat na cestu kolem světa?
Hlavní důvod byl spojen se splněním snu, který mě doprovázel od dětství po přečtení Verneova románu Cesta kolem světa za 80 dní. Před Sametovou revolucí bylo cestování omezeno na pár států východní Evropy. Po pádu Železné opony jsem proto začal horečně podnikat zahraniční cesty, které jsem nazýval pro sebe expedicemi, dosud se mi podařilo navštívit 73 zemí. Sen o cestě kolem světa zůstával ukryt hluboko v mém srdci a byl jsem přesvědčen, že již asi trvale.

Kdy nastal zlom?
Loni, kdy mi syn zavolal, že objevil možnost podniknout cestu kolem světa za necelých třicet tisíc korun. Hlavou mi vířily obtíže a nástrahy, spojené s tak náročnou cestou. Nicméně jsem souhlasil. Navíc učím na Přírodovědecké fakultě UJEP regionální geografii a chápal jsem cestu i jako profesní nutnost. Cestovali jsme ve trojici – já, syn a jeho přítelkyně Nikola Jedličková, kteří přes internet zakoupili letenky, objednali auta, ubytování a zařídili víza. Skutečně ideální sestava do nepohody a do neznáma, které nás čekalo.

Čtěte také: Cestovatel Václav Malinský chce pomoci malé Emě. Obejde celé Československo