Na dlouho jsem na Barborku zapomněl a vzpomněl jsem si až nedlouho před svatbou. Za tu dobu se podnik mnohokrát změnil. Přežil povodně i hospodářskou krizi. Sladkosti nabízí dodnes. „Cukrárna tu byla už v šedesátých letech, posledních jednadvacet let ji provozuje naše rodina," říká provozní František Secký, který v Barborce pracuje sedmnáctým rokem.

„Do Barborky jsem chodil už jako malý. Když mi bylo čtrnáct, táta cukrárnu převzal a mě to inspirovalo k tomu, abych se vyučil cukrářem," vysvětlil své začátky v Barborce František Secký.

I za jeho působení v Barborce se mnohé změnilo. Z čistokrevné cukrárny se podnik změnil na kavárnu se zmrzlinovým koutem. Ten později nahradila pizzerie. Kromě pizzy či klasických obědů tam ale Ústečané pořád chodí i na sladké zákusky. „Stále děláme řadu dortů z katalogu, splnit můžeme ale i náročná přání našich zákazníků," říká Secký, podle kterého jsou dnes v oblibě především lehčí šlehačkové dorty s ovocem.

Za léta praxe se ústecký cukrář vypořádal už také s řadou atypických přání zákazníků. Tvořil třicetikilogramové dorty na velké firemní oslavy. Jeho dílo se ocitlo už i v záři reflektorů, byl to právě Secký, který vytvořil dort oslavující první narozeniny lanovky na Větruši.

„Cukrařina je hlavně o fantazii. Nad dorty doma moc nepřemýšlím, nápady přicházejí většinou až od stolu," směje se ústecký cukrář, který vezl dort na objednávku už i do Mikulova.

S náročnějšími modely mu pomáhá žena. Ta má na práci také květinovou výzdobu. Kromě nesčetných zákusků a dortů, které František Secký denně v Barborce připravuje, je jeho doménou především zmrzlina. Jeho stánek ostatně Ústečané pravidelně potkávají na festivalech v Letním kině.