Skoro prázdné litoměřické muzeum čeká nákladná rekonstrukce. Z exponátů v něm zbyl už jen prastarý oltář a kazatelna v prvním patře. U vzácného sakrálního předmětu stojí lešení, na něm žena, která k oltáři přikládá předmět podobající se žehličce. Přitom soustředěně hledí do monitoru notebooku, improvizovaně položeného na papírové krabici.

Monika Stará naložila ráno skládací lešení a přístroje za statisíce do auta v domovském Ústí. Doktorandka Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví na Univerzitě J. E. Purkyně (UJEP) upřesňuje, že ve skutečnosti nežehlí, v ruce má ruční skener. Postupně jím snímá nejdrobnější detaily vyobrazení na renesančních předmětech. Laptop snímky ukládá do paměti, později z nich složí trojrozměrný počítačový model.

Dnešní skenování potrvá Monice Staré 8 hodin. Zpracování jí pak zabere ještě více času. „Ale u počítače nemusím sedět celou dobu. Software si výsledný model dopočítává s pomocí algoritmů. Musím jen pospojovat společné body skenů,“ popisuje.

Děti v ZŠ Komenského alej v Žatci se testovaly na covid
První testy odhalily jen 18 pozitivních. Prověřování ve školách lidi rozděluje

Jak dodává pedagog z katedry historie Filozofické fakulty UJEP Kamil Podroužek, cílem práce v jedné z krajských příspěvkovek je získat 3D model povrchu nejen pláště kazatelny s oltářem. „Ve spolupráci s muzeem jsme k digitalizaci vybrali i unikátní táflovanou místnost z roku 1541, kde zasedala městská rada,“ říká.

S ručním skenerem za 300 tisíc korun, ale i s ještě větším za více než milion, se prý doktorandka jezdit nebojí. Přístroje jsou ve vypolstrovaných kufřících a univerzita je pojistila. Monika Stará si poradí i s těžkým lešením, které si musí posunovat. V ústeckém centru mají celkem pět skenerů, první koupili v roce 2014. Nejčastěji s nimi digitalizují v Ústeckém kraji, kde je práce dost na roky.

Očkování v Nemocnici Kadaň.
Ministerstvo potvrdilo nesrovnalosti při velké očkovací akci v Kadani

Digitalizaci v muzeu umožnily peníze z IROP, které Litoměřice získaly na rekonstrukci jeho budovy, kde bývávala radnice. Většinu skoro 50milionového rozpočtu spolkne stavba. Experti se ale díky evropským i litoměřickým penězům budou věnovat také modelování historické i stávající podoby objektu či leteckému snímkování střechy a štítů.

3D skenování se v těchto měsících v jiných muzeích a galeriích v kraji věnuje i mostecké studio Ponte Records. Miroslav Kuželka ze studia naposledy digitalizoval v litoměřické a roudnické galerii. „Naskenované to už máme, teď to zpracováváme,“ líčí. Sto tisíc korun na tuto práci vynaloží odbor kultury a památkové péče krajského úřadu, jak vyčíslil mluvčí hejtmanství Martin Volf.

Aby nezapadly

Osm 3D virtuálních prohlídek výstav z prvního pololetí 2021 uvidí lidé postupně od května na webu Ústeckého kraje i na stránkách galerií a muzeí. Těšit se můžete třeba na výstavy „Krušnohoří/Erzgebirge. Umění pozdního středověku“ z muzea v Chomutově, „Pravěk Lounska“ z lounského muzea nebo „Koncepty zrcadlení“ z galerie v Roudnici.

Motivem bylo, aby nezapadly práce ani vynaložené finanční prostředky. Muzea a galerie totiž výstavy připravují několik měsíců, někdy i let dopředu, což stojí hodně úsilí i peněz. Přesto řadu výstav lidé nemohli kvůli aktuálnímu lockdownu vidět, nebo jen krátce. Prohlídky budou i důležitým dokumentačním materiálem pro samotné organizace.

Očkování proti covid-19. Ilustrační foto.
Desítky praktiků v Ústeckém kraji stále nezačaly očkovat. Nemají vakcíny

Práci se skenery by se teď v terénu učili studenti z regionu. Ústečtí vysokoškoláci ale už dlouho neměli praxi. Studentka stavební historie na UJEP Jana Sodomková si 3D skenování užila před pandemií na zámku v Zahrádkách a při zkoumání bývalého mlýna na střelný prach z 18. století v Konojedech. Bavilo ji, jak se při snímání v počítači tvaruje modelovaný předmět. Teď má výuku on-line, těší se ale zase do terénu. „Je daleko přínosnější vidět památky ve skutečnosti než jen na fotkách,“ potvrzuje vysokoškolačka.

Podle ředitele litoměřického muzea Tomáše Wiesnera je kontakt se skutečnými předměty, ne jen s jejich virtuálními kopiemi, podstatný i pro návštěvnickou zkušenost. Proto zdůrazňuje, že bychom digitalizaci kulturního dědictví i přes současnou situaci neměli přeceňovat. Naskenované modely by bez originálu ani vzniknout nemohly. „Digitalizace určitě nenahrazuje sbírkové předměty,“ je přesvědčen ředitel. A připomíná, že práce i peníze jsou potřebné i k ochraně sbírkových předmětů včetně udržování vhodného klimatu v depozitářích či na jejich restaurování a konzervaci.