Podle náměstka primátora Martina Hausenblase (PRO! Ústí) rozhodně pro záchranu Činoherního studia nechybí politická vůle. „Hledáme ovšem transparentní a zákonný způsob, jak to udělat. Soubor dnes ekonomicky jen přežívá a zároveň dělá úžasnou kulturní práci," řekl radní.

Co grant?

Jak vysvětlil Jaroslav Achab Haidler (PRO! Ústí), radní a herec původního souboru „Činoheráku", musejí například vyřešit existenci stejnojmenné příspěvkové organizace. Případně rozhodnout o formě grantu.

„Což může trvat dlouho, aby byl objektivní. Musíme také myslet na diváky, kterým není jedno, že je dům na Střekově poloprázdný," řekl radní Haidler.

O tom, že návrat nebude jednoduchý, hovořil Vladimír Čepek, umělecký šéf původní střekovské činohry. „Ta možnost je samozřejmě velmi lákavá. Změny ale dospěly velmi daleko," poznamenal.

Herečka Nataša Gáčová by se na Střekov ráda vrátila. „Bude zapotřebí najít správnou formu a přibrat novou krev a nové vedení," zamyslela se.

Navázat na tradici

Na tradici střekovského Činoherního studia dnes navazuje nový spolek Činoherák Ústí. Ten hraje v budově kina Hraničář. Jeho členy jsou většinou herci původního souboru Činoherní divadlo, který měl právní formu obecně prospěšné společnosti.

Spolek vznikl po vygradování sporu se starým vedením města. Příčinou sporu se stalo financování. Místo tradiční dotace totiž mělo divadlo získat peníze formou grantu. Ten ale soubor označil za netransparentní, špatně připravený a nezažádal o něj.

Insolvence

Činoherní divadlo dnes spěje k likvidaci. Samo na sebe podalo insolvenční návrh, který krajský soud přijal a zahájil insolvenční řízení. Dluhy divadla dosahují podle návrhu téměř 3,8 milionu korun. „Co se dluhu týká, uvítali bychom pomoc města," poznamenal Vladimír Čepek.

A Hraničář?

Po případném odchodu znovu vyvstane otázka, co s Hraničářem. Ten je spjatý s kulturním děním nejen jako divadlo, ale také jako kino. Před válkou dům patřil německé sociální demokracii a sloužil jako kulturní a společenské centrum. Byl svědkem formování dělnického hnutí na Ústecku.

V minulosti o něm historici v hypotetické rovině hovořili jako o možné památce. „Postarat se o něj musí především jeho vlastník," dodal Martin Hausenblas.