Kvůli uzavřené hranici a zastavení vývozu obilí ustal i vývoz soli z Halle. To posílilo obavy ze Sasů a tak nepříliš četná vojska obsadila důležité body. „Mimo jiné i hrad Střekov, pro nějž se stala třicetiletá válka jeho labutí písní," píše o tom ústecký historik v knize Vojenské dějiny Ústecka.

Za této situace přitáhla na Ústecko část vojenských oddílů Katolické ligy z armády, jíž vedl Maxmilián Bavorský. V Chabařovicích se dvakrát ubytovalo 250 mužů, potřetí dokonce i celý prapor o síle pěti stovek pěšáků. To se pochopitelně projevilo na zásobování potravinami.

O rok později, po definitivní stavovské prohře, musela zdejší města splnit příkaz odeslání všech zbraní do Prahy. Stalo se tak 5. dubna. Po Velikonocích dorazila do Ústí deputace z Chabařovic s prosbou na císařského „obrista", aby jejich město bylo ušetřeno od povinnosti ubytovat císařské vojsko. Slib sice dostali nezávazný, ale zároveň si odnášeli předpis o výši dávek, jež mají vojsku připravit.

Tedy dvacet kop grošů v hotovosti, deset korců (cca 930 litrů) ovsa pro koně, fůru sena, patnáct slepic, hrnec másla a vajec tolik, „… kolik se dá sebou vzít na cestu."

Tím to ovšem neskončilo a požadavky vojska neustále vzrůstaly. Na konci léta musely Chabařovice poslat vojsku už třicet kop grošů.

Tečkou za povstáním, nikoli však třicetiletou válkou, se stala pro Ústecké nezvyklá podívaná. Dne 13. května 1621 tudy cestovala eskorta pod vedením Alexandra Regniera von Bleiben a převážela z Petrovic do Prahy Jáchyma Ondřeje Šlika, jednoho z vůdců povstání, později popraveného na Staroměstském náměstí spolu s ostatními dvaceti stavovskými vůdci.

Obě povstání stavů, jak to první před osmdesáti léty, tak to druhé, ztroskotala v podstatě ze stejných důvodů: Kvůli hamižnosti i rozhádanosti těch, kdo ho měli vést a též pro žádnou, či příliš malou, podporu měst.