To místo na soutoku Bělé a Labe mívalo vždy strategickou polohu. Rvali se o ně lidé už kdysi na úsvitu dějin, v době bronzové i když později tu bylo dost místa, aby tu vedle sebe v míru žili Germáni a Keltové. To se ovšem změnilo v raných dobách slovanského osídlení, kdy vyvstala potřeba silné obrany.

Stopy nejstaršího osídlení v ústecké kotlině spadají do konce 8. a 9. století a později do 10. století. Jak tehdy Ústí vypadalo a jaké ochranné prvky užívalo?

Představte si mírně zvýšenou ostrožnu, na níž stojí opevněné hradiště. „Na jeho západním předpolí, na terasovité pláni leželo předhradí, dnes prostor jihozápadní strany Mírového náměstí," popisuje to historička Lenka Bobková v Dějinách města Ústí.

Hradiště tu zřejmě plnilo funkci správního centra slovanského kmene Lemuzů. V jejich časech zřejmě plnilo úlohu správního centra.

Ústí ale větší význam získalo až při formování hradské organizace mladého přemyslovského státu. Ta sloužila k obraně i ekonomickému růstu mladého přemyslovského státu.

Kromě hradiště a předhradí vznikla východně od opevněného hradiště druhá část osídleného předhradí, které se nacházelo na mírném svahu mezi dnešní ulicí V Jirchářích až na Předmostí k Mariánské skále.

Součástí hradiště bývala celnice. Ta pochopitelně musela být chráněná, jinak by celní poplatky knížeti mnoho užitku nepřinesly.

Právě tady se dostáváme k dalšímu, důležitému obrannému prvku. Hradiště od předhradí odděloval příkop, široký až 20 metrů. Část příkopu prokázal archeologický výzkum v roce 1991. Příkop zmizel až ve třicátých letech 13. století, kdy jej měšťané zasypali a na jeho místě vzniklo opevnění modernější, kamenná obvodová zeď. Ta chránila i kostel, jenž měl obrovský význam z hlediska prestiže sídla.

O jeho významu ostatně svědčí, že si ho panovníci vybrali pro svatbu Sofie, dcery českého knížete Bedřicha, s Albrechtem Míšeňským, synem markraběte Oty. Svatbu, jež se zde konala 23. dubna 1186, však podmiňovala kromě kostela a ubytovacích možností právě síla a bezpečnost hradiště.

Písemně ovšem samotné „castrum", tedy hrad Uzk, máme doložené až z roku 1283 v soupisu zboží, zastaveného Otovi Braniborskému za vykoupení krále Václava II.