Letecké pumy explodovaly i na Střekově. I tady si vybraly krvavou válečnou daň. Především v ulicích Kolárova, Myslbekova, a Purkyňova poničily obytnou zástavbu, již nechal továrník Schicht postavit pro své zaměstnance.
Škola také?
Jedenáct domů v Dobrovského ulici se změnilo v trosky, ulice v podstatě přestala existovat. Dodnes je vidět podél Partyzánské stezky krátery po výbuších. „Těžce poškozena byla i ulice Karla IV., kde pumy zasáhly křídlo dnešní 12. základní školy Karla IV.," píše ústecký historik Martin Veselý ve Vojenských dějinách Ústecka.
V dobách normalizačních u ředitelny visela nástěnka s fotografiemi vybombardované školy. Nad tím „dobrá" duše umístila propagandistický nadpis: Také naše škola byla strategickým cílem? Po letech Veselý zjistil, že ve škole byl sklad zbraní a sídlila tu spojařská jednotka SS.
Pamětník bombardování František Toman předpokládal, že k zásahu školy a dalších cílů, kde sídlily ozbrojené a politické složky nacistického režimu, přispěl plánek, jenž do Londýna poslala odbojová skupina Bohumila Bachury. Zmínka o něm je i v Dějinách města Ústí.
Technika nestačila
Samozřejmě nelze vyloučit, že se plánek do Londýna dostal, podařilo se je propašovat i z koncentračních táborů. Jenže hlavním cílem byla dopravní infrastruktura. Stejně tak je třeba si uvědomit, že Ústí bylo příliš nedůležitým na to, aby se tu Spojenci pokoušeli o chirurgické zásahy.
„Nehledě na to, že takovéto přesné bombardování nebylo v té době i přes dobré zaměřovače Norden reálné. Zásah se dá přisoudit rozptylu pum," upozornil Veselý.
Večer si tu spoušť přijeli prohlédnout místní nacistické špičky, vládní prezident Hans Krebs a okresní šéf NSDAP Rudolf Schittenhelm. Po prohlídce „… oba byli bledí, nepromluvili s nikým ani slova a zase odjeli."
To ovšem netušili, že za dva dny to bude ještě horší.
