Ruský spisovatel Alexandr Solženicyn v knize Jeden den Ivana Děnisoviče popisuje kromě mnohého jiného nelidské podmínky pracovního tábora na Sibiři. Barvitě líčí hrůzostrašné zážitky v gulagu, děj novely vás může lehce přivést do depresí. Při návštěvě totální ruiny bývalého hotelu Máj vám do popředí myšlenek vstoupí právě asociace na slavný ruský příběh z poválečného období. Byť se srovnání může zdát poněkud vzdálené, je zároveň stejně tak blízké.

Inspekce ŘSD u povodňové vany v Ústí nad Labem. Kvůli nefunkční klapce už podruhé voda z Labe zaplavila silnici, která měla zůstat průjezdná i při vyšší hladině.
ŘSD vyřešilo trable s lagunou v centru Ústí. Důležitou silnici už otevřeli

Nejprve trocha historie hotelu. Máj byl dokončen v roce 1988. I po revoluci měl prestiž, zahraniční klientela se do hotelu hrnula. 

Reportér Deníku Jan Pechánek v seriálu Zaostřeno poodhaluje známá ústecká místa a jejich specifika. Na předchozí díly seriálu se můžete podívat na konci článku.

„Na každý rok jsme vždy měli nasmlouvané ubytování za zhruba dvacet milionů, aby se mohli zaplatit zaměstnanci, náklady na provoz a aby zbyly i nějaké peníze v rezervním fondu,“ vzpomínala v roce 2016 na zlaté časy kdysi dominantní lokality bývalá ekonomka hotelu Ilona Kobrová.

Jenže hotel byl na konci 90. let zprivatizován a získal jej Jaromír Houžvička. Jako podnikatel s plánem udržet prestiž kolosu ovšem hrubě neuspěl, což později sváděl na jakýsi propletenec policie, státních zástupců, soudců a místní samosprávy.

Ať tak či onak, po dvou letech Houžvičkova ředitelování zbylo z původních 60 zaměstnanců pouhých 11 a na přelomu tisíciletí tak došlo k logickému vyústění - Máj své brány nadobro uzavřel. Nezdar po 23 letech připomíná rozpadlá budova.

Redaktor Deníku Jan Pechánek jako bezdomovec v Ústí nad Labem. Během dvou hodin dostal od lidí před OD Labe celkem 474 korun.
VIDEO: Novinář hrál v centru Ústí žebráka. Za dvě hodiny dostal téměř pětistovku

Je středa odpoledne a k ruině na Severní Terase vyrážím s cílem poznat místo, o kterém ze všech stran slýchávám jako o neskutečně děsivém. Rady, že mám mít u sebe pár drobných, cigarety či dokonce lahev vína pro všechny případy, neřeším. Ovšem už když zajíždím na menší parkoviště za polorozpadlý objekt, chápu, co tím kolegové chtěli říct.

Hotel Máj v době své největší slávy.Hotel Máj v době své největší slávy.Zdroj: archiv Mileny Černé

Zprvu jen nechápavě zírám na to, co z kdysi prestižního hotelu zbylo. Nabývám dojmu, že odněkud musí každou chvíli vyrazit filmový štáb, který zde točí druhou sérii seriálu Most!. Místo toho se z odpadků trousí bezdomovec. Beze slova prochází kolem mě a míří kamsi do zadních částí budovy. Pokouším se o navázání kontaktu. „Třeba mi odvypráví svůj příběh,“ říkám si. Muž ovšem na oslovení nereaguje.

Mířím před hlavní část hotelu a mezi všudypřítomnými odpadky hodnou chvíli přemýšlím, zda jít alespoň do prvních pater. Volím kompromis, procházím přízemí. Brodím se odpadky a zároveň čekám, kdo se mi zjeví tentokrát. Nemám štěstí. Nikdo. Ovšem jsem si jistý, že onen bezdomovec a já nejsme jedinými návštěvníky. Pořizuji alespoň snímky z neuvěřitelného bordelu.

Paradoxem budiž fakt, že v těsném sousedství Máje sídlí část ústecké univerzity. I to je do jisté míry unikát, především pro nové studenty. V závěru návštěvy ještě hovořím s procházející starší ženou. V Ústí nad Labem bydlí čtyřicet let. „Hotel Máj si pamatuji v provozu, ale asi jsem v něm nikdy nebyla. Teď už tam nikdy asi ani nepůjdu. Je to katastrofa,“ říká smířlivě.

Na devastaci stavby se podepsaly časté požáry a rozkrádání všeho, co lze prodat. Po letech marných výzev, dokonce i nabídek na odkoupení, situace dospěla do bodu, kdy Ústí nad Labem podle slov svého primátora Petra Nedvědického (ANO) požádalo stavební úřad o vydání demoličního výměru. Na další kroky se nyní čeká.

Bývalý hotel Máj v Ústí nad LabemBývalý hotel Máj v Ústí nad Labem je plný odpadků.Zdroj: Deník/Jan Pechánek 
Solženicynovo výše zmíněné dílo se vrací do 50. let minulého století. Hotel Máj patří do výkladní skříně ústeckých ostud na prahu roku 2024. To je sedmdesátiletý rozdíl, navíc napříč dvěma naprosto rozdílnými dobami. Kdo z vás to má?