Bytová krize dopadla na ústecký národní výbor krátce po osvobození města. Velení Rudé armády požadovalo ubytovací prostory pro tisíce důstojníků, jejich zásobování a dokonce vyklizení domů a čtvrtí, jež už obsadili nově příchozí Češi z vnitrozemí.

Sestěhované rodiny

V září 1945 žilo v Ústí již asi 30 tisíc Čechů. Jedním z prvních nařízení výboru bylo sestěhování německých rodin. „Němci měli být sestěhováni po čtyřech do jedné místnosti. V praxi vypadala situace tak, že i vícečlenné rodiny obdržely jednu místnost a méně početné rodiny byly sestěhovány dohromady," popisují Vladimír Kaiser a Věra Hladíková v Dějinách města Ústí.

Sestěhování Němců trvalo pouhých sedm dní. Přitom nad nimi musel být snadný dozor a zároveň nesměli být natlačení z celého Ústí do jedné ulice, aby nevzniklo ghetto. Antifašisté s růžovou legitimací si mohli zatím byty ponechat.

Němci si mohli vzít sebou jenom nejnutnější nábytek, oblečení a peřiny, pokud se to vešlo do přiděleného bytu. Od června do listopadu tak národní výbor přerozdělil zhruba 24 tisíc bytových jednotek.

Bytová krize vrcholila v září 1945, kdy sem měly přibýt další tisíce rudoarmějců. Když měli odcházet z bytů i Češi, hrozily nepokoje. Nakonec nesmyslné požadavky armády ustaly, když národní výbor pohrozil ochromením práce ve strategických podnicích.