Studená mlha posílena zákeřným koronavirem působí negativně na psychiku lidí. Vypadá to, že vláda prodlouží nouzový stav, ještě, že tu máme opravdu krásnou přírodu. Zdravotní procházky léčí. V pátek to už vypadalo, že slunce se konečně prosadí v souboji s mlhovinou, proto jsem vyhledal zelený autobus a vyrazil do Dubic - Dubiček, kde je spousta vyhlídek a pohádkových míst.

Od divadla zelený autobus č. 457 vyjížděl přesně ve 12.24 hod., byl plný, za půl hodiny jsem na konečné v Dubicích vystupoval sám. Vyhlášená hospůdka u kostela sv. Barbory (1579) byla zavřená, vyhlídka nad řekou prázdná. Žádné auto, pouze několik místních pejskařů na lesní cestě, dva kluci na horských kolech. Na další vyhlídku u kovového zesilovače jsem raději nelezl, pěkně to tam klouzalo. Cílem vycházky byl Mlynářův kámen s kovovým křížem, tam jsem potkal mladý manželský pár, který postupoval opačným směrem z Dolních Zálezel. " Už tu jsme delší dobu, stále čekám na lepší světlo. Byli jsme tu v květnu, pršelo, ale fotky se povedly. Očekával jsem zajímavou mlhu nad řekou a lepší mraky. Slunce svítilo pouze hodinu, ale ten výhled je parádní ," prozradil usměvavý kameraman, který do kopců vytáhl na zádech velký batoh, solidní stativ a profesionální kameru. U kostela prý na ně bude čekat kamarád, který šel na druhou stranu k rozhledně v Radejčíně (2009). Je tam dobrý výhled na dálnici. Kolem čtvrté odpoledne bylo už šero, přesto na Dörellovu vyhlídku mířily hned tři zkušené páry. Prý tam chodí třináctého listopadu už několik let. Zpáteční autobus mi odjížděl od kostelíka v 16.28 hodin.

Miroslav Vlach