Nejistotu střídal strach, let byl v mé hlavě daleko rychlejší než dvě a půl hodiny na trase Praha - Dublin. Angličtina? „Něco umím,“ uklidňoval jsem se. Jenže realita už v útrobách dublinského letiště byla jiná. Rychle zjišťuji, že anglicky neumím v podstatě nic, i kvůli angličtině irské, která po vzoru té skotské zavaří kdekomu.
Při hledání správné autobusové linky na druhou stranu země hned poznávám suchý ostrovní humor - řidič jiného spoje mi rázně odmítá pomoci. Následně se směje a zoufalému Čechovi s omluvou vysvětluje cestu na příslušné stanoviště.
play_fill
Do Limericku, třetího největšího irského města, přijíždím asi po třech hodinách, kde mě za tmy vyzvedává můj nový zaměstnavatel, postarší pár vlastnící síť čerpacích stanic v okolí útulného městečka Kilmallock. Přijíždím tak na typický irský venkov. Zelené louky, ovce, krávy, kostely. Radost pohledět.
close
info
Zdroj: Deník/Jan Pechánek
zoom_in
Typické irské černé pivo Guinness.
Z místního marketu zkouším plnotučné mléko i máslo, v porovnání s Českem jde o neuvěřitelný rozdíl. „Tak takhle chutná kvalita,“ říkám si. Jen tradičnímu pivu Guinness zprvu v lokálních vyzdobených hospodách nemohu přijít na chuť.
Poznávám pohodu, přátelský přístup. K tomu mají Češi daleko. Vidím skromné podmínky, ve kterých se žije. Malé domky, stará auta, komfort minimální. Přesto jsou lidé spokojení a šťastní. Jako občan České republiky hledám pochopení. Postrádám závist. Na irskou hrdost - ne ovšem povýšenost - narážím všude.
Začínám pracovat druhý den. Součástí místní čerpací stanice je ruční myčka aut, kde nabírám první pracovní zkušenosti v zahraničí. „Hlavně pomalu, tady to není o rychlosti, ale o poctivosti. No stress,“ ujišťují mě zkušenější kolegové v čele s rázným majitelem Jamesem, že zde není cílem umýt co největší počet aut. Přesně o to se přitom od první minuty snažím.
Po pár týdnech zkušeně chodím na již oblíbený Guinness. Někdy se nechávám místními, kteří se ke mně už hlásí, strhnout zpěvem do pozdních hodin, což si ráno při pohledu do zrcadla a nástupu do práce několikrát vyčítám. Jenže když v baru zazní oblíbený zpěvák Neil Diamond s písní Sweet Caroline, domů se vám zkrátka nechce.
play_fill
Národním sportem je v celém Irsku hurling. Jde o jakousi směsici fotbalu, baseballu a lakrosu. Klasický fotbal tu mají, ovšem v oblíbenosti si vedou lépe hurling, galský fotbal i rugby. Znalostmi o ledním hokeji tu neuspějete už vůbec, hurling je v Irsku posvátný a nikde jinde jej nenaleznete.
Mluvím s Iry - a především Irkami - zároveň poznávám lidi z Brazílie, Chile, ale i Polska, tato země má v Irsku velké zastoupení. Z myčky aut se také přesouvám na čerpací stanici za kasu, kde moje angličtina dostává pořádné školení. Mnohdy nerozumím, nevím si rady. Nakupující si tak několikrát sami berou z mé strany pultu co vlastně chtějí. Alespoň před nimi schovávám baseballovou pálku, která tu je pro případ nezvaných hostů.
Fotogalerie: Mladý Ústečan žil dva roky v Irsku
Během volna také snad poprvé v životě opravdu výletuji. Chodím po vyhlášených Mohérských útesech, navštěvuji přístavní městečko Cobh proslavené poslední zastávkou Titaniku, následují velká města Cork či Galway. Až o několik měsíců později mi Irsko začíná být malé, tak nepohrdnu anglickým Londýnem, naživo vidím i Amsterdam. Později jsou na řadě větší váhy v podobě New Yorku či Bostonu, kam letím ze sympaticky malého irského letiště Shannon.
Dublin. Metropole, která nespí
Po roce a půl zároveň pokukuji po jiné práci a přesunu, nováčkovský elán totiž postupně vyprchává. Na posledních šest měsíců tak vybírám Dublin, kde zprvu trávím dlouhé týdny po ubytovnách a hostelech, situace s bydlením je v Dublinu doslova alarmující. Stálou postel sháním až po dvou měsících ve sdíleném bytě se dvěma Čechy a jedním Italem.
Oproti venkovu je Dublin šokem, jedna z nejvíce vyhlášených evropských metropolí nespí. Užívám si i tuhle cennou zkušenost, zároveň ale vím, že se můj čas v Irsku pomalu chýlí ke konci.
Z tehdy neznámé cesty se vyklubala dvouletá a skvělá anabáze. Výše zmíněný výstup z komfortní zóny mi otevřel cestu do Irska i celého světa, přinesl nespočet pozitivních zážitků a zahltil mne novými životními zkušenostmi. Třešničkou na dortu je výrazně lepší angličtina.
close
info
Zdroj: Deník/Jan Pechánek
zoom_in
Irský venkov je plný krav i ovcí.
Mohu jen litovat, že jsem takové rozhodnutí neudělal dříve, třeba hned po škole. Pokud vám mohu poradit, udělejte to. Ideálně hned. S největší pravděpodobností se ohlédnete za nezapomenutelnou jízdou, ať už si vyberete pro novou životní kapitolu jakoukoliv zemi a budete v ní jakkoliv dlouho.
