Druhé setkání s ruskou, či spíše s Rudou armádou zažilo v květnu 1945. Vstoupila vlastně do už osvobozeného města. Rudoarmějci a jejich pomahači z Revolučních gard vytvořili celé organizované bandy, které ukradly, na co sáhly, znásilňovaly a vraždily. Poslední a zároveň první setkání s Rusy zažilo Ústecko v srpnu a září 1813 před, během a po bitvě u Chlumce s napoleonskou armádou.

Ze zoufalství stál v cestě

Ústečan Petr Fridrich se v noci 20. srpna vracel se svou přítelkyní Martou Vallachovou z restaurace Budvarka. Tramvají však dojeli jen do Předlic, kde sovětské tanky zatarasily cestu. Pokračovali tedy pěšky, ale potkali vojenskou kolonu. Petr Fridrich na ně začal pokřikovat. „Přitom vběhl do středu vozovky (…) a snažil se zastaviti tanky. Skutečně také prvý tank před Fridrichem zastavil,“ popisuje v protokolu náčelník obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti, jakýsi kapitán Plíhal. Svědek Jaroslav Zobal v něm vypovídá, že jeden z tanků dostal smyk a zachytil pokřikujícího mladíka pásem za oblečení. Vyzvedl do výšky a mrštil s ním o dlažbu. Petr Fridrich zemřel druhý den.

Ústecká germanistka doc. Renata Cornejo obdržela Cenu Společnosti pro interkulturní germanistiku (GiG) za vynikající vědeckou práci v oblasti interkulturní literární vědy.
V Ústí vyučují unikátní studijní obor. Zakladatelka získala mezinárodní cenu

Odpor proti okupaci nabýval různé podoby. Městský národní výbor tehdy, mimo jiné, sovětské vojsko odmítl zásobovat potravinami. „Každá prodejna (…) dostala příkaz odmítnout prodej chleba okupantům, samozřejmě pokud nebude rozkaz k prodeji podepřen bodáky,“ dočítáme se v novinách Průboj. Rusové si stejně brali, co chtěli. Například tranzistorová rádia, obzvlášť žádaný artikl, doma v SSSR takřka nesehnatelný. Rada Městského národního výboru v Ústí vyčíslila škody, jež tu Sověti napáchali na částku přesahující milion korun a k obdobnému kroku vyzvala i ostatní města.

Rabovací gardy

Ústí od nacistické správy osvobodila malá skupinka českých vlastenců, německých sociálních demokratů a dokonce policistů. „Pomáhali zajišťovat majetek policie, především zbraně a kancelářské vybavení, osvědčili se jako tlumočníci, dokonce byli nasazováni v akcích proti malým skupinkám SS a při zajišťování potravin. Později přešli do policejního oddělení okresní správní komise,“ dozvídáme se o tom od historiků a archivářů Věry Hladíkové a Vladimíra Kaisera v Dějinách města Ústí nad Labem.

Sovětská armáda do Ústí vstoupila ve středu 9. května 1945 kolem druhé hodiny odpolední. Pár dnů poté začaly narušovat obecnou bezpečnost celé skupiny sovětských vojáků. Případů rabování, loupežných přepadení, vraždění, násilností na ženách, násilných vniknutí do bytů nebo domů za použití zbraně přibývalo. Rudoarmějci se ponejvíce soustřeďovali na usedlosti v okrajových částech obcí a na samoty. Mnohdy páchali vojáci tyto zločiny i pod vedením důstojníků. Odchod Rusů tak byl skutečným vykoupením.

Matiční ulice v Ústí nad Labem.
V Matiční vznikají další krizové byty. Zničené činžovní domy strhnou do podzimu

I dobu poválečnou narušovali čeští „flastency“, jak jim říkáme dnes. Na Ústecku vyvíjeli činnost Revoluční gardisté, povětšinou ze středu Prahy. Ve všeobecném povědomí zůstali ti, kvůli nimž si tyto nepravidelné jednotky vysloužily přezdívku „rabovací gardy“. Už od 13. května skupinky ozbrojenců začaly s rabováním, krádežemi, znásilňováním žen a lynčováním Němců i Čechů, kteří se postavili na jejich obranu. Občas proti nim musely zakročit i sovětské okupační jednotky. Přítrž řádění „rabovacích gard" učinilo až 120 vojáků z Loun. Nakonec začali gardisté, podřízeni vojenskému velení, hromadně opouštět město a drancovat v okolních obcích.

Po bitvě u Chlumce

Pro Ruskou armádu je bitva u Chlumce z roku 1813 druhými Thermopylami. Slabší voje se tu postavily do cesty napoleonským vojskům a dokázaly je zadržet tak dlouho, jak to Koalice Rakouska, Pruska a Ruska potřebovala. Hrdinství ruských vojáků v té době zcela zastínilo chování důstojníků i řadových vojáků. Ti první se chovali ke svým podřízeným jako ke zvířatům. Ti druzí pak řádili v okolních vesnicích a městech jako utržení ze řetězu.

Zapálili nejednu dílnu, statek, sklad. Znásilňovali. Kradli. Nejkřiklavější případ je přímo z Chlumce, kde skupina ruských vojáků rozštípala klavír a na třískách si pak opékala prase. Taky kradené. „Carská garda sice vykrvácela, aby zastavila Francouze a ochránila cara, ale když tábořili ve Varvažově, zbourali kůlny a vchody do štol, přitom štoly zasypali, použili je na vařeni a otop, stejně tak pokácely ovocné sady. Napáchali velké škody,“ dodal Jiří Bureš z Klubu vojenské historie, zabývající se rekonstrukcí bitvy u Chlumce.